Bible21 › Žalmy › 139

Žalmy

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66
• 67
• 68
• 69
• 70
• 71
• 72
• 73
• 74
• 75
• 76
• 77
• 78
• 79
• 80
• 81
• 82
• 83
• 84
• 85
• 86
• 87
• 88
• 89
• 90
• 91
• 92
• 93
• 94
• 95
• 96
• 97
• 98
• 99
• 100
• 101
• 102
• 103
• 104
• 105
• 106
• 107
• 108
• 109
• 110
• 111
• 112
• 113
• 114
• 115
• 116
• 117
• 118
• 119
• 120
• 121
• 122
• 123
• 124
• 125
• 126
• 127
• 128
• 129
• 130
• 131
• 132
• 133
• 134
• 135
• 136
• 137
• 138
• 139
• 140
• 141
• 142
• 143
• 144
• 145
• 146
• 147
• 148
• 149
• 150

1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. Ty mě, Hos­po­di­ne, zkoumáš, ty mě znáš.
2 Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas, už zdálky ro­zumíš mým myšlenkám!
3 Sle­duješ, jak chodím i jak uléhám, všemi mý­mi cesta­mi se za­býváš.
4 Ještě než mi při­jde slovo na jazyk, ty už to, Hos­po­di­ne, všech­no víš!
5 Ze­za­du i zpře­du jsi mě obklopil, svou dlaň jsi na mě po­ložil.
6 Ta­kové po­znání je nad mé chápání – je pří­liš hlu­boké, na to ne­stačím!
7 Kam bych byl uni­kl před du­chem tvým? Před tvo­jí tváří kam bych se skryl?
8 Kdybych do nebe vy­stou­pil, tam jsi ty, kdybych si ustlal v pod­světí – i tam jsi!
9 Kdybych si ob­lé­kl kříd­la jitřenky, kdybych se usa­dil za mořem dalekým,
10 i tam by mě ve­dla ruka tvá, tvá pravice by mě drže­la!
11 Kdybych si ře­kl – Snad po­hl­tí mě tma, až svět­lo ko­lem mě noc vy­střídá –
12 to­bě ne­bu­de temná ani tma, noc jako den ti záři dá, tma bude pro tebe světlu podobná!
13 Mé nit­ro zfor­movals ty sám, v lůně mé matky jsi mě tkal.
14 Chválím tě za tvá dí­la ohromná, za to, jak po­divuhodně jsem udělá­na že mou duši tak dobře znáš!
15 Je­diná z mých kostí ti ne­by­la ukryta, když jsem byl vskry­tu formován, když jsem byl hně­ten v zem­ských hlu­binách!
16 Můj záro­dek tvé oči viděly, všechno jsi za­psal do kni­hy – d­ny, jež mi byly určeny, než za­čal první z nich.
17 Jak jsou mi drahé, Bože, tvé myšlenky, je jich tak mno­ho, že nejdou vy­počíst!
18 Kdybych je počítal, než pís­ku je jich víc; budu zas s te­bou, až se pro­budím!
19 Kéž bys už, Bože, za­bil ty niče­my – „Od­stup­te ode mě, vy vrahouni!“ –
20 Když mluví o to­bě, je to rouhání, tvé jméno zne­užívají ne­přá­te­lé tví!
21 Nemám snad, Hos­po­di­ne, k tvým sokům nenávist? Nehnusím si ty, kdo na tebe útočí?
22 Na­prostou nenávis­tí nenávi­dím je, mými ne­přá­te­li sta­li se!
23 Zkou­mej mě, Bože, a po­znej srd­ce mé, poznej mé myšlenky, jen mě vy­zkoušej!
24 Zjisti, zda držím se ces­ty škodlivé, a cestou věčnosti mě veď!