Bible21 › Žalmy › 74

Žalmy

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66
• 67
• 68
• 69
• 70
• 71
• 72
• 73
• 74
• 75
• 76
• 77
• 78
• 79
• 80
• 81
• 82
• 83
• 84
• 85
• 86
• 87
• 88
• 89
• 90
• 91
• 92
• 93
• 94
• 95
• 96
• 97
• 98
• 99
• 100
• 101
• 102
• 103
• 104
• 105
• 106
• 107
• 108
• 109
• 110
• 111
• 112
• 113
• 114
• 115
• 116
• 117
• 118
• 119
• 120
• 121
• 122
• 123
• 124
• 125
• 126
• 127
• 128
• 129
• 130
• 131
• 132
• 133
• 134
• 135
• 136
• 137
• 138
• 139
• 140
• 141
• 142
• 143
• 144
• 145
• 146
• 147
• 148
• 149
• 150

1 Poučný žalm Asafův. Proč jsi na nás, Bože, to­lik zanevřel? Budeš se na své ovce hněvat bez kon­ce?
2 Vzpo­meň si na svůj lid, jenž kdy­si zís­kal jsi, na kmen, jenž vy­kou­pils jako své dědictví, na horu Si­on, kde byd­lel jsi!
3 Za­veď své kroky k troskám bez kon­ce – všech­no ve sva­ty­ni zničil ne­pří­tel!
4 Ve tvém stánku zněl ne­přá­tel­ský řev, na zna­mení tam ne­cha­li své ko­rouhve.
5 Jako dře­vo­rub­ci se chovali, sekerami ko­lem sebe jak v lese má­cha­li.
6 V je­diné chví­li všech­ny ry­ti­nyroz­bi­li se­ke­ra­mi a krumpáči.
7 Do základů vy­pá­li­li tvo­ji svatyni, příbytek tvého jmé­na zprzni­li.
8 V srd­ci si řek­li: „Znič­me je úplně!“ Všechny Boží stánky vy­pá­li­li ze země.
9 Zna­mení ne­vídá­me, pro­roky nemáme, nikdo z nás ne­ví, jak dlouho to zůstane.
10 Jak dlouho se, Bože, smí rouhat protivník? Bude se tvé­mu jménu vy­smívat navěky?
11 Pro­č svo­ji ruku ještě zdržuješ? Copak svou pravici z klí­na ne­zvedneš?
12 Ty pře­ce, Bože, jsi dávno mým králem, ty jsi původ­cem spásy na ze­mi!
13 Ty jsi svou si­lou roz­dě­lil moře, vodním ob­ludám jsi hlavy roz­tříš­til.
14 Ty jsi roz­drtil hlavy leviatana, nakrmil jsi jím smečku na pouš­ti.
15 Ty jsi dal průchod pra­menným vodám, mohutné ře­ky ty jsi vy­sušil.
16 To­bě patří den – i noc je tvá, měsíc i slun­ce ty jsi umístil.
17 Ty jsi vy­me­zil všech­ny zem­ské hranice, léto i zimu sám jsi vy­tvořil.
18 Vzpo­meň si, Hos­po­di­ne, na rouhání nepřátel, na to, jak národ bláznů tvé jméno urážel!
19 Ne­dávej šel­mám duši své hrdličky, nikdy ne­za­po­meň na život chudých svých!
20 Na svo­ji smlou­vu se ohlédni, země je plná tmy, stala se doupě­tem nási­lí!
21 Ať už utlačení nejsou zahanbeni, ať chválí tvé jméno nuzní a ubozí!
22 Po­vstaň už, Bože, a veď svou při, vzpomeň, jak se ti blázni denně rouhají!
23 Ne­za­po­mínej na řev svých nepřátel, křik tvých pro­tivníků stále vzmáhá se!