Bible21 › Žalmy › 40

Žalmy

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66
• 67
• 68
• 69
• 70
• 71
• 72
• 73
• 74
• 75
• 76
• 77
• 78
• 79
• 80
• 81
• 82
• 83
• 84
• 85
• 86
• 87
• 88
• 89
• 90
• 91
• 92
• 93
• 94
• 95
• 96
• 97
• 98
• 99
• 100
• 101
• 102
• 103
• 104
• 105
• 106
• 107
• 108
• 109
• 110
• 111
• 112
• 113
• 114
• 115
• 116
• 117
• 118
• 119
• 120
• 121
• 122
• 123
• 124
• 125
• 126
• 127
• 128
• 129
• 130
• 131
• 132
• 133
• 134
• 135
• 136
• 137
• 138
• 139
• 140
• 141
• 142
• 143
• 144
• 145
• 146
• 147
• 148
• 149
• 150

1 Pro předního zpěváka. Žalm Davi­dův.
2 Na Hos­po­di­na jsem če­kal toužebněa on se na­klo­nil a us­lyšel můj křik.
3 Z vlhké jámy vy­táhl mě, z kalné bažiny, mé nohy po­stavil na pevné skále, mé kroky upevnil.
4 Do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv Bohu našemu; mnozí to spatří a bu­dou ho mít v úctě, na Hos­po­di­na se spo­leh­nou.
5 Blaze člověku, který v Hos­po­di­na skládá naději, který se ne­ob­rací k pyšný­mani k těm, kdo se řídí lží.
6 Ko­lik jen, Hos­po­di­ne Bože můj, kolik jen činíš zázraků! V úmys­lech, které o nás máš, se to­bě nikdo nerovná! Chtěl bych je vy­po­vědět, o nich promluvit, je jich však víc, než dá se vy­počíst!
7 Obě­ti a dary sis neoblíbil, ale uši jsi mi otevřel: Nechtěl jsi obě­ti za hřích ani zápaly!
8 Teh­dy jsem ře­kl: „Hle, přicházím, jako je o mně v Knize na­psáno.
9 Mou ra­dostí je ko­nat vů­li tvou, tvůj Zákon, Bože můj, v nit­ru nosím si.“
10 Ve ve­likém shro­mážděníjsem sprave­dlnost zvěstoval, své rty jsem nezdržoval, to víš, Hos­po­di­ne, sám.
11 Tvo­ji sprave­dlnost v srd­ci ne­s­kryl jsem, o tvé věrnosti jsem mlu­vil a o spáse, před ve­likým shro­mážděnímjsem tvou lás­ku a věrnost net­a­jil.
12 Své sli­tování, Hospodine, mi pro­sím neodpírej; kéž lás­ka a prav­da tvávž­dycky nade mnou drží stráž!
13 Obklopi­ly mě pohromy, jež nelze vypočíst. Moje viny mě dostihly, že přes ně ne­vi­dím – je jich víc, než mám vlasů na hlavě, všechnu od­vahu ztra­til jsem!
14 Kéž mě, Hos­po­di­ne, ráčíš vysvobodit; na po­moc, Hos­po­di­ne, po­spěš mi!
15 Ať jsou za­hanbeni, ať se stydí všichni, kdo mě o život chtějí připravit! Ať jsou zpět za­hnáni, ať se hanbí, kdo se ko­chají mým neštěstím!
16 Ať jsou zděšeni svou vlastní hanebností­ti, kdo nade mnou „Hohó!“ vo­lají.
17 Ať se však ra­dují a ve­se­lí se v to­běvšich­ni ti, kdo tě hledají. Ať navž­dy ří­kají: „Ve­liký je Hospodin!“ ti, kdo mi­lu­jí tvé spa­sení.
18 Já sám jsem nuzný a ubo­hý – kéž bys na mě, můj Pane, pomyslel! Má po­moc, má záchra­na jsi pře­ce ty, Bože můj, pro­sím ne­meškej!