Bible21 › Žalmy › 50

Žalmy

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66
• 67
• 68
• 69
• 70
• 71
• 72
• 73
• 74
• 75
• 76
• 77
• 78
• 79
• 80
• 81
• 82
• 83
• 84
• 85
• 86
• 87
• 88
• 89
• 90
• 91
• 92
• 93
• 94
• 95
• 96
• 97
• 98
• 99
• 100
• 101
• 102
• 103
• 104
• 105
• 106
• 107
• 108
• 109
• 110
• 111
• 112
• 113
• 114
• 115
• 116
• 117
• 118
• 119
• 120
• 121
• 122
• 123
• 124
• 125
• 126
• 127
• 128
• 129
• 130
• 131
• 132
• 133
• 134
• 135
• 136
• 137
• 138
• 139
• 140
• 141
• 142
• 143
• 144
• 145
• 146
• 147
• 148
• 149
• 150

1 Žalm Asafův. Hospodin, Bůh bo­hů, promlouvá, celou zem svo­láváod slun­ce výcho­du až tam, kde za­padá.
2 Ze Si­o­nu v plné kráse­sám Bůh skvěje se.
3 Při­chází náš Bůh, ne­bu­de mlčet; před ním jde oheň, všech­no stravuje, kolem něj prudká vichřice!
4 Svo­lává shů­ry ne­besa i zem, jeho lid aby stanul před sou­dem:
5 „Shro­máždě­te mi moje ctitele, ty, kteří skrze oběť jsou se mnou ve smlouvě!“
6 Jeho sprave­dlnost ne­besa zvěstují, vždyť Bůh je soud­ce – on je­diný! sé­la
7 „S­lyš, lide můj, a promluvím, slyš, Iz­rae­li, já tě usvědčím: Já, Bůh, jsem pře­ce Bo­hem tvým!
8 Kvů­li tvým obě­tem tě neviním, tvé zápaly mi nikdy ne­chybí.
9 Ne­chci však býka z chlévů tvých, nechci koz­líky z tvé ohra­dy!
10 Všech­na zvěř v lese pře­ce patří mi, také do­by­tek na horách ne­sčetných.
11 Znám všech­ny ptáky v nebesích, divoké šel­my jsou mým vlastnictvím.
12 Ne­požádám tě, i kdybych hla­dověl – mně patří svět i všech­no v něm!
13 Cožpak se živím ma­sem hovězím, cožpak ho krví koz­lů za­píjím?
14 Přinášej Bohu oběť vděčnosti, své sli­by plň před Nej­vyšším.
15 Vo­lej mě v den svého soužení, vysvobodím tě a ty mě oslavíš!“
16 Da­re­báka však Bůh tak­to osloví: „K če­mu odříkáváš moje zákony, mou smlou­vu do úst pro­č be­reš si?
17 Vž­dyť pře­ce ne­chceš dát se poučit, má slova za hlavu jsi za­ho­dil.
18 Vi­díš-li zloděje, přá­te­líš se s ním, s cizo­ložníky ses zto­tožnil!
19 Svá ús­ta po­s­ky­tuješ slovům zlým, tvůj jazyk spřádá úskoky.
20 Sedíš si a bra­t­ra hanobíš, syna své matky ostouzíš.
21 Kdybych dál mlčel nad tím, co provádíš, pomyslel by sis, že jsem ti podobný. Proto tě nyní obviním, před tvý­ma oči­ma tě na­pravím!
22 Kdo Boha po­míjí­te, toto pochopte: Když já vás na­padnu, kdo vám po­může?
23 Kdo přináší oběť vděčnosti, ten mě ctí; kdo svo­je ces­ty napraví, tomu ukážu Boží spasení!“