Bible21Žalmy119

Žalmy

1 Blaze těm, kdo ži­jí bezúhonně, těm, kdo se řídí Hos­po­di­novým záko­nem!
2 Blaze těm, kdo jeho svě­de­ctví se drží, těm, kdo jej ce­lým srd­cem hledají,
3 těm, kdo se bez­práví nedopouštějí, neboť po jeho cestách kráčejí!
4 Ty jsi vy­dal svá pravidla, aby se svědo­mi­tě plni­la.
5 Kéž jsou mé ces­ty zpevněny, abych do­držoval tvé záko­ny!
6 Budu-li dbát všech jeho příkazů, zahanben nikdy ne­bu­du.
7 Chvá­lit tě budu se srd­cem upřímným, tvým sprave­dlivým soudům když se naučím.
8 Tvé záko­ny chci do­držet – jen pro­sím ne­opouštěj mě!
9 Jak mladík svou stezku udrží v čistotě? Tak, že tvým slovem řídí se!
10 Ce­lým svým srd­cem hledám tě, od tvých příkazů zblou­dit nenech mě!
11 V srd­ci si ukládám tvé výroky, abych pro­ti to­bě ne­hřešil.
12 Požeh­naný jsi, Hospodine, svým zákonům pro­sím nauč mě!
13 Stále opa­ku­ji svý­mi rtyvše, co jsi naří­dil.
14 Ra­du­ji se z ces­ty tvých svě­de­ctvíja­ko z nej­většího bo­hatství.
15 O tvých pravi­dlech přemítám, abych na tvo­je stez­ky dbal.
16 Tvé záko­ny jsou mi rozkoší – tvé slovo ne­ztrácím z pamě­ti!
17 Do­přej své­mu služebníku, abych žil, tvé slovo abych na­plnil!
18 Mé oči otevři, abych uvi­dělúžasné věci ve tvém Zákoně.
19 Na zemi jsem jen cizincem, své příka­zy mi ne­s­krývej!
20 Mou duši stále stravujetouha po tvých po­kynech.
21 Okři­kuješ pyšné – jsou proklatí, od tvých přikázání zblou­di­li!
22 Zbav mě za­hanbení a potupy, vždyť držím se tvých svě­de­ctví!
23 Vlád­cové za­sedají a po­mlou­vají mě, tvůj služebník za­tím přemýšlí o tvých záko­nech.
24 Tvá svě­de­ctví jsou mi rozkoší – jsou to mí rád­ci nej­bližší!
25 Má duše v pra­chu krčí se, svým slovem pro­sím obživ mě!
26 Vy­líčil jsem ti ces­ty své a tys mě vyslyšel; o svých záko­nech pouč mě.
27 Dej mi ro­zumět cestě svých pravidel, o tvých zázracích abych přemýš­lel.
28 Má duše smutkem hroutí se, svým slovem pro­sím zvedni mě!
29 Ces­tu pro­radnosti od­vrať ode mne a ob­dař mě svým Záko­nem.
30 Zvo­lil jsem si ces­tu věrnosti, tvé po­ky­ny mám stále na mys­li.
31 Tvých svě­de­ctví, Hos­po­di­ne, držím se, nedej, abych byl za­hanben!
32 Po­běžím cestou tvých příkazů – do srd­ce dals mi svo­bo­du!
33 Ukaž mi, Hos­po­di­ne, ces­tu svých zákonů, abych je střežil jako svou odpla­tu.
34 Dej mi ro­zum, abych tvůj Zákon dodržel, ať jsem mu ce­lým srd­cem po­s­lušen.
35 Veď mě po stez­ce přikázaní svých, tu jsem si pře­ce ob­lí­bil.
36 Na­kloň mé srd­ce ke svým svě­de­ctvím­namísto la­kom­ství.
37 Od­vrať mé oči, ať ne­hledí k marnostem, na své cestě pro­sím obživ mě!
38 Své­mu služebníku po­tvrď sli­by své, tak, aby li­dé cti­li tě.
39 Zbav mě po­tu­py, z níž mám strach – jak dob­rá jsou nařízení tvá!
40 Jak toužím po tvých pravi­dlech – svou sprave­dlností obživ mě!
41 Kéž na mě, Hos­po­di­ne, tvá lás­ka se­stoupía tvo­je spása, jak jsi za­s­lí­bil!
42 Ať mám co od­po­vědět těm, kdo mě urážejí, vždyť ve tvém slově skládám na­dě­ji.
43 Nikdy mi ne­ber z úst slova věrnosti, spoléhám pře­ce na tvé po­ky­ny.
44 Tvůj Zákon stále plnit chci, navždy a navěky!
45 Svo­bodně budu žít stále dál, neboť jsem vy­hledal tvá pravi­dla.
46 Hovořit budu o tvých svědectvích, nebudu za­hanben ani před krá­li.
47 Tvá přikázání jsou mi rozkoší – vž­dyť je mi­lu­ji!
48 K mi­lovaným tvým příkazům ruce vztahuji, zatímco přemýšlím nad tvý­mi záko­ny.
49 Na slovo své­mu služebníku vzpo­meň si, vždyť jsi mi da­roval na­dě­ji.
50 To je mi útěchou v mém trápení, že mě oživuješ svý­mi výroky.
51 Pyšní mě za­sypa­li svý­mi posměšky, od tvého Záko­na se však ne­vzdálím.
52 V pamě­ti chovám tvé věčné pokyny, těmi se, Hos­po­di­ne, vž­dycky utěším.
53 Zuřivost mě jímá nad ničemy, kteří tvůj Zákon odmít­li.
54 Tvé záko­ny jsou mý­mi písněmi, kdekoli pu­tu­ji.
55 Na tvé jméno vzpo­mínám po nocích, tvůj Zákon, Hos­po­di­ne, toužím na­plnit.
56 Ten­to úkol mi náleží – abych se ří­dil tvý­mi pravi­dly!
57 Ty, Hos­po­di­ne, jsi mým údělem, tvé slovo plnit slí­bil jsem.
58 O mi­lost pro­sím tě ce­lým srd­cem svým, smiluj se nade mnou, jak jsi za­s­lí­bil!
59 Když jsem přemýš­lel nad svý­mi cestami, kroky jsem ob­rá­til ke tvým svě­de­ctvím.
60 Po­spíchám, abych se ne­zpoz­dil­do­držet chci tvé příka­zy.
61 I když jsem obklopen léč­ka­mi ničemů, nezapomínám na Zákon tvůj.
62 O půlno­ci vstávám a chválím těza sprave­dlivé sou­dy tvé.
63 Všem, kdo tě ctí, jsem přítelem, těm, kdo se drží tvých pravi­del.
64 Tvé lás­ky, Hos­po­di­ne, je plná zem – pouč mě pro­sím o svých záko­nech!
65 Své­mu služebníku jsi dob­ro prokázal, dle slova, jež jsi, Hos­po­di­ne, dal.
66 Uč mě ro­zu­mu a dej mi poznání, vždyť věřím přikázáním tvým!
67 Než jsem byl pokořen, blou­dil jsem, tvých výroků teď ale držím se.
68 Dob­rý jsi a dob­ro působíš, nauč mě pro­sím své záko­ny.
69 I když mě pyšní špiní svo­jí lží, celým srd­cem se řídím tvý­mi pravi­dly.
70 Srd­ce jim otupě­la, jsou samý tuk, mou rozkoší je ale Zákon tvůj.
71 Pro­spělo mi to, že jsem byl pokořen – poučil jsem se o tvých záko­nech.
72 Zákon tvých úst je pro mě vzácnějšínež tisíce zlatých a stříbrných!
73 Tvé ruce mě uči­ni­ly a uhnětly, dej mi ro­zum, ať po­chopím tvé příka­zy.
74 Tví cti­te­lé ze za­ra­dují, až mě uvidí, tvé slovo je mou na­dějí.
75 Tvé sou­dy jsou sprave­dlivé, to, Hos­po­di­ne, vím, ve své věrnosti jsi mě pokořil.
76 Kéž mě tvá lás­ka pro­sím potěší, jak jsi to své­mu služebníku za­s­lí­bil.
77 Kéž mě tvůj sou­cit navštíví, abych žil, tvůj Zákon je mi pře­ce rozkoší!
78 Kéž jsou za­hanbeni pyšní, že zrádně křiv­dí mi, zatímco přemýšlím nad tvý­mi příka­zy.
79 Kéž se tví cti­te­lé ke mně navrátí, aby po­zna­li tvá svě­de­ctví.
80 Kéž je mé srd­ce tvým zákonům od­dané – ­teh­dy ne­bu­du nikdy za­hanben!
81 Umírám touhou po tvém spasení, tvé slovo je mou na­dějí.
82 Oči mi slábnou, tvé sli­by vyhlížím, ptám se: „Kdy už mě potěšíš?“
83 I když jsem jako měch dý­mem svraštělý, nezapomínám na tvé záko­ny.
84 Jak dlouho bude žít tvůj služebník? Kdy už mé pronásledova­te­le od­soudíš?
85 Pyšní mi jámy kopají, ti na tvůj Zákon vůbec ne­hledí.
86 Věrné jsou všech­ny tvé příkazy;zrádci mě pronásle­dují, po­moz mi!
87 Sko­ro mě vy­hla­di­li ze země, nepustil jsem se však tvých pravi­del.
88 Ve své lás­ce pro­sím obživ mě – svě­de­ctví tvých úst chci do­držet!
89 Tvé slovo, Hos­po­di­ne, navěkyu­kot­veno je v ne­besích.
90 Po všech­na poko­lení trvá věrnost tvá, zemi jsi za­ložil, a tak zůstává.
91 Vše je tu dodnes, jak jsi nařídil, vždyť všech­ny věci slouží ti.
92 Kdy­by tvůj Zákon ne­byl mou rozkoší, dávno bych za­hynul ve svém trápení.
93 Tvá pravi­dla nikdy ne­ztratím z paměti, vždyť právě jimi jsi mě obživil!
94 Patřím jen to­bě, buď spása má, vždyť vy­hledávám tvá pravi­dla.
95 Niče­mové na mě číhají, aby mě zabili, zatímco přemýšlím o tvých svě­de­ctvích.
96 Vi­dím, že vše doko­nalé má své hranice – ve tvém přikázání je však svo­boda bez kon­ce!
97 Jak vel­mi tvůj Zákon mi­lu­ji – ce­lý den o něm přemýšlím!
98 Tvé přikázání stále se mnou je, moudřejším nad mé ne­přá­te­le činí mě.
99 Nad všech­ny své uči­te­le jsem nabyl moudrosti, protože přemýšlím o tvých svě­de­ctvích.
100 Ro­zumnější jsem dokon­ce nad starce, neboť se držím tvých pravi­del.
101 Od každé zlé ces­ty své kroky zdržuji, abych se ří­dil slovem tvým.
102 Od tvých po­kynů ne­od­vracím se, vždyť ty sám jsi můj uči­tel.
103 Jak slad­ce mi chutnají tvé výroky – s­ladší než med jsou ústům mým!
104 Z tvých pravi­del jsem se ro­zu­mu naučil, a pro­to nenávi­dím každou ces­tu lži.
105 Svíce mým krokům je slovo tvé, svítí mi na cestě.
106 Co jsem odpřisáhl, to také splním, tvé sprave­dlivé sou­dy do­držím.
107 Přespří­liš jsem byl pokořen, svým slovem, Hos­po­di­ne, obživ mě!
108 Při­jmi, Hos­po­di­ne, vděčné obě­ti mých rtůa vy­uč mě svým po­kynům.
109 I když můj život stále visí na vlásku, nezapomínám na Zákon tvůj.
110 I když mi niče­mové na­straži­li past, neopustil jsem tvá pravi­dla.
111 Tvá svě­de­ctví jsou mi věčným dědictvím, naplňují pře­ce mé srd­ce ra­dostí.
112 Roz­ho­dl jsem se plnit tvé záko­ny – v tom je odpla­ta navěky!
113 Ne­s­náším ty, kdo jsou vrtkaví, tvůj Zákon ale mi­lu­ji.
114 Ty jsi má skrýše a můj štít, tvé slovo je mou na­dějí.
115 Od­stup­te ode mě, bídáci, příkazy svého Boha plnit chci!
116 Podpírej mě, jak jsi za­s­lí­bil, abych žil, nedej, abych byl zklamán ve své na­dě­ji!
117 Podpoř mě, abych byl zachráněn, k tvým zákonům abych stále hledět směl.
118 Odmítáš všech­ny, kdo opouštějí tvé zákony, vždyť je­jich blu­dy jsou pouhé lži!
119 Jak smetí za­vr­huješ všech­ny niče­my na zemi, a pro­to mi­lu­ji tvá svě­de­ctví.
120 Tělo se mi chvěje hrůzou před te­bou – v úža­su hledím na tvůj soud!
121 Právem a sprave­dlností řídím se, nevydej mě těm, kdo vy­dírají mě!
122 Za­ruč se ve pro­spěch svého služebníka, ať už mě pyšní přestanou vy­dírat.
123 Oči mi slábnou, tvou spásu vy­hlíží­ma tvou sprave­dlnost, kte­rou jsi za­s­lí­bil.
124 Se svým služebníkem nalož laskavě, pouč mě pro­sím o svých záko­nech!
125 Dej mi ro­zum, vž­dyť jsem tvůj služebník, abych ro­zuměl tvým svě­de­ctvím.
126 Čas jednat, Hos­po­di­ne, už je tu – ­li­dé po­rušují Zákon tvůj!
127 Pro­tože mi­lu­ji tvé příkazy, jsou mi nad zla­to, i to nejčis­tší.
128 Všech tvých pravi­del cením si, a pro­to nenávi­dím každou ces­tu lži!
129 Tvá svě­de­ctví jsou úžasná, to pro­to je chci za­chovat!
130 Tvé slovo s se­bou svět­lo přináší, prostým do­dává moud­rosti.
131 S ús­ty otevřený­mi vzdychám dychtivě, protože toužím po tvých příkazech!
132 Po­hlédni na mě, pro­sím smi­luj se­dle práva těch, kdo mi­lu­jí jméno tvé.
133 Upevni mé kroky ve svých výrocích, ať mě ne­ovládne žádný hřích!
134 Vy­svo­boď mě z lid­ského bezpráví, abych se ří­dil tvý­mi pravi­dly.
135 Roz­jasni svou tvář nad služebníkem svým, nauč mě pro­sím svo­je záko­ny.
136 Z očí mi slzy proudí po­tokem – ­li­dé se neřídí tvým Záko­nem!
137 Sprave­dlivý jsi, Hospodine, a sou­dy tvé jsou po­ctivé.
138 Svě­de­ctví, která jsi svěřil nám, spravedlivá jsou a zce­la prav­divá.
139 Až se za­lykám samým horlením, že moji pro­tivníci na tvé slovo ne­dbají.
140 Tvé výroky jsou zce­la ryzí, já, tvůj služebník, je mi­lu­ji!
141 I když jsem ne­pa­trný, i když jsem pohrdán, nezapomínám na tvá pravi­dla.
142 Tvá sprave­dlnost navž­dy obstojí, tvůj Zákon je zce­la prav­divý.
143 Do­léhá na mě úzkost a trápení, tvá přikázání však jsou mi rozkoší.
144 Navěky sprave­dlivá jsou tvá svě­de­ctví – ­dej mi po­ro­zumění, abych žil!
145 Ce­lým srd­cem vo­lám, Hos­po­di­ne, slyš: Chci za­chovávat tvé záko­ny!
146 Vo­lám k to­bě, pro­sím za­chraň mě, abych tvá svě­de­ctví mohl do­držet!
147 Před svítáním vstávám s voláním, na tvé slovo čekám s na­dějí.
148 Oka ne­zamhouřím, ce­lé noci bdím, abych přemýš­lel o tvých výro­cích.
149 Pro­sím vy­s­lyš mě v lás­ce své, dle svého práva, Hos­po­di­ne, obživ mě!
150 Blíží se ti, kdo běží za zvrhlostí, od tvého Záko­na se ale vzdalují.
151 Ty, Hos­po­di­ne, blízký jsi; spolehlivé jsou všech­ny tvé příka­zy.
152 Ode­dáv­na vím o tvých svědectvích, že jsi je po­tvr­dil navěky.
153 Hleď na mé trápení a dej mi záchranu, nezapomínám pře­ce na Zákon tvůj.
154 Veď moji při a buď mi Zastáncem; jak jsi za­s­lí­bil, pro­sím obživ mě!
155 Niče­mové jsou dale­ko od spásy, neboť se ne­p­tají na tvé záko­ny.
156 Ve­liké je, Hos­po­di­ne, sli­tování tvé, dle svého práva pro­sím obživ mě!
157 Mno­zí mě pronásle­dují a sužují, nevzdálím se však od tvých svě­de­ctví.
158 Po­hled na zrád­ce hnu­sím si, neboť ne­dbají na tvé výroky.
159 Jak mi­lu­ji tvá pravi­dla, Hos­po­di­ne, hleď, ve své lás­ce pro­sím obživ mě!
160 Úhrnem tvého slova prav­da je, navěky sprave­dlivé jsou všech­ny sou­dy tvé.
161 I když mě bez­důvodně honí vládcové, před tvým slovem v srd­ci chvě­ji se.
162 Ze tvých výroků mám to­lik radosti, jako bych našel poklad nej­dražší.
163 Lež se mi hnu­sí, nenávi­dím ji, tvůj Zákon ale mi­lu­ji!
164 Sedmkrát za den chválím těza sprave­dlivé sou­dy tvé.
165 Kdo mi­lu­jí tvůj Zákon, mají hojný mír, žádné překážky je ne­srazí!
166 Čekám, Hos­po­di­ne, na tvé spa­senía plním tvé příka­zy.
167 V duši opatru­ji tvá svě­de­ctví – jak ve­lice je mi­lu­ji!
168 Tvých pravi­del a svě­de­ctví držím se, ty pře­ce vi­díš všech­ny ces­ty mé.
169 Kéž se mé vo­lání k to­bě, Hos­po­di­ne, přiblíží, dle svého slova ro­zum da­ruj mi!
170 Kéž má mod­lit­ba k to­bě dorazí, vysvoboď mě, jak jsi za­s­lí­bil!
171 Kéž chvá­la přetéká z mých rtů – vž­dyť ty mě učíš svým zákonům.
172 Kéž jazyk můj zpívá o tvých výrocích, neboť jsou sprave­dlivé všech­ny tvé příka­zy.
173 Kéž mi po­máhá ruka tvá, vždyť jsem si zvo­lil tvá pravi­dla.
174 Toužím, Hos­po­di­ne, po tvém spasení, tvůj Zákon je mi rozkoší!
175 Kéž mohu žít, abych tě oslavil, kéž jsou mi po­mo­cí tvé po­ky­ny.
176 Jak ovce ztracená jsem zabloudil, hledej mě – jsem tvůj služebník, nezapomínám na tvé příka­zy!

Bible21Žalmy119

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček