Bible21 › Žalmy › 71

Žalmy

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66
• 67
• 68
• 69
• 70
• 71
• 72
• 73
• 74
• 75
• 76
• 77
• 78
• 79
• 80
• 81
• 82
• 83
• 84
• 85
• 86
• 87
• 88
• 89
• 90
• 91
• 92
• 93
• 94
• 95
• 96
• 97
• 98
• 99
• 100
• 101
• 102
• 103
• 104
• 105
• 106
• 107
• 108
• 109
• 110
• 111
• 112
• 113
• 114
• 115
• 116
• 117
• 118
• 119
• 120
• 121
• 122
• 123
• 124
• 125
• 126
• 127
• 128
• 129
• 130
• 131
• 132
• 133
• 134
• 135
• 136
• 137
• 138
• 139
• 140
• 141
• 142
• 143
• 144
• 145
• 146
• 147
• 148
• 149
• 150

1 Spo­léhám na te­be, Hospodine, kéž nejsem nikdy za­hanben!
2 Pro svou sprave­dlnost mě vy­svo­boď, zachovej, nakloň mi ucho své, za­chraň mě!
3 Mou skálou buď, kde měl bych obydlí, kam při­jít bych mohl kdykoli. Rozhodls pře­ce, že budu v bez­pečí – ­ty sám jsi mou skálou a pevností!
4 Vy­svo­boď mě, Bože můj, z ruky ničemy, ze spárů násilníka, jenž páchá bez­práví!
5 Vž­dyť ty, Hos­po­di­ne, jsi mou nadějí, na te­be, Pane můj, spo­léhám od mládí!
6 Od svého na­ro­zení se o tebe opírám, ty jsi mě vy­ve­dl z lů­na matči­na – navž­dycky patří ti chvá­la má!
7 Mno­zí mě mají za va­rovné znamení, ty jsi však moje pevná skrýš.
8 Kéž se má ús­ta tvou chválou naplní, abych tě mohl ce­lý den ve­le­bit!
9 Ne­zavr­huj mě, když věkem sešlý jsem, když síly po­zbývám, ne­opouštěj mě!
10 Vž­dyť moji ne­přá­te­lé mluví pro­ti mně, ti, kdo mě špe­hují, spo­lu radí se.
11 Ří­kají: „Bůh ho opustil! Hoňte a chyť­te ho – kdo by ho za­chránil?!
12 Bože, ne­vzdaluj se mi, Bože můj, na po­moc po­spěš mi!
13 Ať jsou za­hanbeni, ať už zmizí­ti, kdo pro­ti mně chr­lí žaloby! Hanbou a po­tupou ať jsou přikry­ti­ti, kdo usi­lu­jí o mé neštěstí!
14 Já za­tím budu doufat bez ustání, chválit tě budu víc a víc.
15 Vy­právět budu o tvé spravedlnosti, celý den mlu­vit o tvém spa­sení – ač ne­vím ani, jak je vy­počíst!
16 Přistoupím s chválou Hos­po­di­nova hrdinství, tvou sprave­dlnost, Pane, připo­mínat chci!
17 Učils mě, Bože, od mládí, až do­sud vy­právím o tvých zázracích.
18 Ne­opouštěj mě, Bože, když stárnu a šedivím, tomuto poko­lení než tvou sílu vyjevím, o tvé moci než zpravím všech­ny po­tomky!
19 Tvá sprave­dlnost, Bože, sahá do výšin, ohromné věci pro­vádíš – kdo je ti, Bože, podobný?
20 Dal jsi mi oku­sit hroz­né úzkosti, k živo­tu mě ale znovu navrátíš, zpět mě vy­táh­neš z nej­hlu­bších pro­pastí!
21 Mou vážnost znovu posílíš, vrátíš se, abys mě utěšil.
22 Já tě pak, Bože můj, při lyře oslavím, zazpívám o tvé věrnosti, na ci­teře ti žal­my zahraji, Svatý iz­rael­ský!
23 Ra­dostně ti bu­dou zpívat mé rtyi moje duše, kte­rou jsi vy­kou­pil.
24 Můj jazyk stále bude tvou sprave­dlnost ve­le­bit – že byli za­hanbeni, že se stydě­li­ti, kdo usi­lova­li o mé neštěstí!