Bible21 › Žalmy › 88

Žalmy

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66
• 67
• 68
• 69
• 70
• 71
• 72
• 73
• 74
• 75
• 76
• 77
• 78
• 79
• 80
• 81
• 82
• 83
• 84
• 85
• 86
• 87
• 88
• 89
• 90
• 91
• 92
• 93
• 94
• 95
• 96
• 97
• 98
• 99
• 100
• 101
• 102
• 103
• 104
• 105
• 106
• 107
• 108
• 109
• 110
• 111
• 112
• 113
• 114
• 115
• 116
• 117
• 118
• 119
• 120
• 121
• 122
• 123
• 124
• 125
• 126
• 127
• 128
• 129
• 130
• 131
• 132
• 133
• 134
• 135
• 136
• 137
• 138
• 139
• 140
• 141
• 142
• 143
• 144
• 145
• 146
• 147
• 148
• 149
• 150

1 Zpívaný žalm synů Ko­rachových. Pro předního zpěváka, k tanci. Poučná píseň He­ma­na Ezra­chejského.
2 Hos­po­di­ne, Bože mé spásy, ve dne i v noci před te­bou bě­du­ji.
3 Kéž moje mod­lit­ba do­spěje k tvé tváři, nakloň své ucho k mé­mu úpění!
4 Duši mám plnou trápení, můj život se k hro­bu na­chý­lil.
5 Už patřím k těm, kdo do jámy klesají, jsem jako bo­jovník síly zba­vený!
6 Za­ne­cha­li mě mezi mrtvými, jsem jako mrt­vo­ly v hrobě ležící, na něž si ne­vzpo­meneš nikdy víc – od tvo­jí ruky jsou vzdáleni!
7 Sho­dils mě do jámy nejhlubší, do nej­temnější pro­pasti.
8 Do­leh­lo na mě tvé zuření, svými vlna­mi jsi mě po­razil! sé­la
9 Přá­te­le ode mě za­hnal jsi, způsobils, že si mě oškliví. Nemohu uniknout ze svého sevření,
10 oči mi hasnou trápením! Volám tě, Hos­po­di­ne, každý den, k to­bě vztahu­ji ruce své.
11 Bu­deš snad ko­nat divy pro mrtvé? Zvednou se stí­ny ke tvé oslavě? sé­la
12 Bude se o tvé lás­ce mlu­vit ve hrobě a o tvé věrnosti v záhu­bě?
13 Copak se ukáže tvůj zá­zrak v temno­tě a tvá sprave­dlnost v zemi bez vzpo­mínek?
14 Já však, Hos­po­di­ne, k to­bě hlas pozvedám, naproti jde ti má ranní mod­lit­ba.
15 Pro­č jen mě, Hos­po­di­ne, odmítáš, proč skrýváš pře­de mnou svo­ji tvář?
16 Ztrápený jsem, umírám od mládí; snáším tvé hrů­zy, jsem bez­radný.
17 Tvůj prudký hněv se přese mě valí, zdrcen jsem tvý­mi hrůza­mi!
18 Pořád mě obkličují jako voda, zaplavují mě ze všech stran.
19 Přá­te­le i známé jsi ode mě zahnal, mým spo­lečníkem je temno­ta!