Bible21 › Žalmy › 10

Žalmy

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66
• 67
• 68
• 69
• 70
• 71
• 72
• 73
• 74
• 75
• 76
• 77
• 78
• 79
• 80
• 81
• 82
• 83
• 84
• 85
• 86
• 87
• 88
• 89
• 90
• 91
• 92
• 93
• 94
• 95
• 96
• 97
• 98
• 99
• 100
• 101
• 102
• 103
• 104
• 105
• 106
• 107
• 108
• 109
• 110
• 111
• 112
• 113
• 114
• 115
• 116
• 117
• 118
• 119
• 120
• 121
• 122
• 123
• 124
• 125
• 126
• 127
• 128
• 129
• 130
• 131
• 132
• 133
• 134
• 135
• 136
• 137
• 138
• 139
• 140
• 141
• 142
• 143
• 144
• 145
• 146
• 147
• 148
• 149
• 150

1 Pro­č jsi, Hos­po­di­ne, tak vzdálený? Proč se ukrýváš v dobách soužení?
2 Niče­mové ve své pýše honí chudáky, vymýšlejí úkla­dy, aby je lapi­li!
3 Svým vlastním chtíčem se niče­mové chlubí, chamtivce chválí, Hos­po­di­na snižují,
4 ve svo­jí pýše ho vůbec nehledají, Bůh nemá místo v je­jich myšlení.
5 Na svých cestách mají stále jen úspěch, tvé záko­ny jsou jim vzdáleny, ze všech pro­tivníků mají jen po­směch,
6 v srd­ci si mys­lí: „Nic mě neohrozí, nikdy mě ne­po­tká žádné neštěstí!“
7 Ús­ta jim plní klet­by, lsti a výhrůžky, na jazyku mají zlo a trápení,
8 za hum­ny číhají ve skrýších, aby ne­vinné zákeřně vraždili. Bezbranné lidi oči­ma sle­dují,
9 jako lvi v houští v zálo­ze číhají, číhají na chudáky, aby je lapili, už mají chudáka, chyt­li ho do pasti!
10 K zemi se hroutí chudák zdrcený, pod je­jich mo­cí klesá bez­branný,
11 v srd­ci si mys­lí: „Bůh už zapomenul, skrývá svou tvář, nikdy nic nevidí.“
12 Po­vstaň, Hos­po­di­ne, po­zvedni ruku! Na utlačené se, Bože, roz­po­meň!
13 Pro­č se má niče­ma rouhat Bohu, v srd­ci si mys­let, že na to ne­při­jdeš?
14 Ty to však vi­díš! Ty vnímáš trápení i žal, svou vlastní ru­kou abys potrestal! Na tebe samého bez­branný spoléhá, ty jsi po­mo­cníkem si­ro­tka!
15 Zpřerážej paže zlého darebáka, jeho zkaženost od­hal, aby ne­ob­stál!
16 Hos­po­din kraluje na věčné časy, pohané z jeho země vy­mizí!
17 Hos­po­din vy­s­lyší tuž­by ponížených – ­po­vzbudíš je­jich srd­ce, ucho k nim na­kloníš,
18 zjednáš soud si­ro­tkům i všem utlačeným, pozemský člověk aby je ne­děsil!