Bible21 › Žalmy › 38

Žalmy

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66
• 67
• 68
• 69
• 70
• 71
• 72
• 73
• 74
• 75
• 76
• 77
• 78
• 79
• 80
• 81
• 82
• 83
• 84
• 85
• 86
• 87
• 88
• 89
• 90
• 91
• 92
• 93
• 94
• 95
• 96
• 97
• 98
• 99
• 100
• 101
• 102
• 103
• 104
• 105
• 106
• 107
• 108
• 109
• 110
• 111
• 112
• 113
• 114
• 115
• 116
• 117
• 118
• 119
• 120
• 121
• 122
• 123
• 124
• 125
• 126
• 127
• 128
• 129
• 130
• 131
• 132
• 133
• 134
• 135
• 136
• 137
• 138
• 139
• 140
• 141
• 142
• 143
• 144
• 145
• 146
• 147
• 148
• 149
• 150

1 Pamá­teční žalm Davi­dův.
2 Netres­tej mě, Hos­po­di­ne, ve své prchlivosti, ve svém rozzuření mě nekárej!
3 Vž­dyť už jsem pro­bodán tvý­mi šípy, tvá ruka dr­tí mě!
4 Tvůj hněv na mně nene­chal zdravé místo, můj hřích připravil mé kosti o pokoj.
5 Má pro­vinění mi nad hlavu rostou, těžší, než une­su, je je­jich bře­meno!
6 Mé vlastní bláz­nov­ství mi rá­ny zasadilo, rány, jež pách­nou a mokvají.
7 Shrbený jsem, plížím se tak nízko, celý den v zár­mutku se po­tácím.
8 Mé sla­bi­ny jsou v jednom ohni, jediné zdravé místo mi v těle ne­zbylo.
9 Bezmo­cný jsem a to­lik zdrcen, úzkostí sténám, křičím ze srd­ce!
10 Ty, Pane, víš o každé mé touze, můj nářek před te­bou není utajen.
11 Srd­ce mi buší, sí­la se ztrácíi moje oči už svět­lo opouští.
12 Přá­te­lé a drazí se mých ran štítí, moji příbuzní se drží vpo­vzdálí.
13 Ti, ji­mž jde o můj život, mi kla­dou léčky, ti, kdo mi chtějí ublížit, mluví o zkáze, své lsti vy­mýš­lejí každý den.
14 Já ale jak hlu­chý neslyším, jak němý ne­chci ús­ta otevřít.
15 Jsem jako člověk, který neslyší, z je­hož úst ne­za­znějí žádné odmlu­vy.
16 V te­be, Hos­po­di­ne, skládám na­dě­ji – Pane Bože můj, ty jis­tě od­po­víš!
17 Ať nade mnou nejásají, říkám si, jen ať se ne­py­šní nad mým se­lháním!
18 Vž­dyť už jsem pře­ce na pokra­ji pá­dua stále trpím bo­lestí,
19 vy­znávám svo­je provinění, trápím se pro svůj hřích!
20 Mých bez­důvodných soků je stále více, množí se počet mých zrádných ne­přá­tel.
21 Zlo­bou mi odplácejí za mé dobrodiní, obviňují mě, když dob­ra držím se!
22 Ne­opouštěj mě, Hospodine, nevzdaluj se mi, Bože můj!
23 Po­spěš mi na pomoc, Pane – má záchrano!