Bible21Žalmy22

Žalmy

1 Pro předního zpěváka, na nápěv písně „­Ji­třní laň“. Žalm Davi­dův.
2 Bože můj, Bože můj, pro­č jsi mě opustil? Proč jsi tak dale­ko od mé záchrany, daleko od slov mého sténání?
3 Ce­lé dny vo­lám, Bože můj, ty se však nehlásíš, ani za no­cí ne­mo­hu najít klid.
4 Ty sám jsi svatý, trůníš upro­střed iz­rael­ských chval.
5 Naši ot­cové v tebe doufali, doufali a tys je vy­svo­bo­zoval.
6 K to­bě vo­la­li a býva­li zachráněni, doufali v tebe a ne­by­li zklamáni.
7 Já však jsem červ, ani ne člověk, ostuda lid­stva, han­ba národa.
8 Každý se po­smívá při po­hle­du na mě, pošklebuje se, hlavou po­třásá:
9 „Spo­le­hl na Hos­po­di­na, tak ať mu pomůže, jen ať ho za­chrání, když ho má tak rád!“
10 To ty jsi mě vy­ve­dl z lů­na mé matky, u jejích prsů dals mi bez­pečí.
11 Na tebe odkázán jsem od svého narození, od matči­na lů­na můj Bůh jsi ty!
12 Ne­vzdaluj se mi – úzkost se blíží, chybí mi po­mo­cník!
13 Mo­hutní býci mě obkličují, obstupují mě tuři bášanští.
14 Své tlamy na mě ot­vírajíjak draví řvou­cí lvi!
15 Jak voda se roztékám, všechny kosti mám vymknuté. Mé srd­ce se vos­ku podobá, rozpustilo se v nit­ru mém.
16 Pa­tro mám su­ché jako střep, jazyk mi přilnul k čelistem, do pra­chu smrti srazils mě!
17 Smečka psů se na mě sbíhá, obstupují mě zlosyni. Ruce i nohy mi pro­bod­li,
18 všech­ny mé kosti se dají spočítat! Dívají se na mě, zírají,
19 o moje ša­ty dělí se, o moje rou­cho losují.
20 Ty však, Hos­po­di­ne, ne­vzdaluj se mi, ty, sílo má, mi po­spěš na po­moc!
21 Vy­svo­boď od meče duši mou, z moci psů tu mou je­di­nou!
22 Za­chraň mě pro­sím před tla­mou lva, vyslyš mě před rohy bu­vo­la!
23 Svým bra­trům budu zvěstovat tvé jméno, uprostřed shro­máždění tě budu ve­le­bit:
24 Cti­te­lé Hos­po­di­na, chval­te jej, všechno símě Jáko­bovo, slav­te jej, všechno símě Iz­rae­le, ctě­te jej!
25 Jis­těže ne­po­hrdá trápením ubožáka, s odpo­rem ne­s­krývá před ním tvář – když k ně­mu vo­lá, on vy­s­lýchá!
26 Ve ve­likém shro­máždění se te­bou pochlubím, své sli­by splním před jeho cti­te­li.
27 Jíst bu­dou ponížení a bu­dou nasyceni, chválit Hos­po­di­na bu­dou, kdo jej hledají: Ať vaše srd­ce ži­je navěky!
28 Všech­ny zem­ské konči­ny se roz­po­menoua k Hos­po­di­nu se navrátí; před tvo­jí tváří se klanět bu­dou­všech­ny ro­di­ny a náro­dy.
29 Vž­dyť Hos­po­di­novo je království, on vládne nad náro­dy!
30 Všich­ni bo­hatí svě­ta se před ním skloní, všichni do pra­chu klesající pokleknou – ­ti, kdo se při živo­tě udržet ne­mo­hou!
31 Je­jich po­tom­ci mu bu­dou sloužit, o Pánu bu­dou vy­právět navěky.
32 Při­jdou a jeho sprave­dlnost roz­hlašovat bu­dou­li­du, jenž se teprv na­rodí, po­ví, co uči­nil!

Bible21Žalmy22

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček