Bible21 › Žalmy › 147

Žalmy

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66
• 67
• 68
• 69
• 70
• 71
• 72
• 73
• 74
• 75
• 76
• 77
• 78
• 79
• 80
• 81
• 82
• 83
• 84
• 85
• 86
• 87
• 88
• 89
• 90
• 91
• 92
• 93
• 94
• 95
• 96
• 97
• 98
• 99
• 100
• 101
• 102
• 103
• 104
• 105
• 106
• 107
• 108
• 109
• 110
• 111
• 112
• 113
• 114
• 115
• 116
• 117
• 118
• 119
• 120
• 121
• 122
• 123
• 124
• 125
• 126
• 127
• 128
• 129
• 130
• 131
• 132
• 133
• 134
• 135
• 136
• 137
• 138
• 139
• 140
• 141
• 142
• 143
• 144
• 145
• 146
• 147
• 148
• 149
• 150

1 Haleluja! Jak dob­ré je zpívat naše­mu Bohu žalm, jak je to rozkošné – chvá­la je líbez­ná!
2 Hos­po­din Je­ruzalém buduje, shromažďuje ro­ze­h­naný Iz­rael.
3 Uz­dravuje v srd­ci ztrápené a ovazuje je­jich zranění.
4 On sám určuje počet hvěz­da jménem vo­lá každou z nich.
5 Náš Pán je ve­liký a ne­smírně mocný, jeho moud­rost nelze vy­počíst!
6 Hos­po­din podpo­ruje ponížené, ničemy ale k zemi shazuje.
7 Zpívej­te Hos­po­di­nu s vděčností, našemu Bohu hraj­te na ci­te­ry!
8 On halí nebe do ob­la­ka zemi deštěm zalévá, aby tráva rost­la na horách.
9 On dává zvířatům do­sta­tek potravy, i mladým krkav­cům, když k ně­mu vo­lají.
10 On ne­ob­divuje sílu koní, ve svalech si­láků nemá za­líbení.
11 Hos­po­di­nu se líbí ti, kdo jej ctí, ti, kdo v jeho lás­ku doufají!
12 Oslavuj Hos­po­di­na, Jeruzaléme, chval svého Bo­ha, Si­o­ne!
13 On zpevňuje závo­ry tvých bran, žehná tvým dě­tem ve tvých zdech.
14 Působí pokoj ve tvých končinách, z nej­lepší pšenice sytí tě.
15 Když na zem svůj roz­kaz posílá, jeho slovo rych­le šíří se.
16 Sníh jako vlnu prostírá, jíním sype jako po­pe­lem.
17 Své krou­py jak drobky rozhazuje, kdo ob­sto­jí, když při­jde jeho mráz?
18 Když pošle své slovo, všech­no taje, potoky tečou, když větrem za­fouká.
19 Zjevil své slovo Jákobovi, své záko­ny a práva Iz­rae­li dal.
20 Žádné­mu náro­du to neučinil, a pro­to ne­po­zna­li jeho pravidla. Haleluja!