Bible21 › Žalmy › 105

Žalmy

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66
• 67
• 68
• 69
• 70
• 71
• 72
• 73
• 74
• 75
• 76
• 77
• 78
• 79
• 80
• 81
• 82
• 83
• 84
• 85
• 86
• 87
• 88
• 89
• 90
• 91
• 92
• 93
• 94
• 95
• 96
• 97
• 98
• 99
• 100
• 101
• 102
• 103
• 104
• 105
• 106
• 107
• 108
• 109
• 110
• 111
• 112
• 113
• 114
• 115
• 116
• 117
• 118
• 119
• 120
• 121
• 122
• 123
• 124
• 125
• 126
• 127
• 128
• 129
• 130
• 131
• 132
• 133
• 134
• 135
• 136
• 137
• 138
• 139
• 140
• 141
• 142
• 143
• 144
• 145
• 146
• 147
• 148
• 149
• 150

1 Oslavuj­te Hos­po­di­na, jeho jméno vzývejte, jeho či­ny roz­hlašuj­te mezi náro­dy!
2 Zpívej­te mu, hraj­te mu, rozvažujte o všech jeho zázracích!
3 Jeho svatým jménem chlub­te se, ze srd­ce ať se ra­dují, kdo Hos­po­di­na hledají!
4 Po Hos­po­di­nu se ptej­te, po jeho síle, jeho tvář vž­dycky hle­dej­te.
5 Pa­ma­tuj­te, jaké divy provedl, jaké zá­zra­ky a co roz­ho­dl.
6 Vy, símě Abraha­ma, jeho služebníka, jste jeho vy­vo­lení, dě­ti Jáko­ba.
7 On je Hos­po­din, Bůh náš, celá zem jeho sou­du pod­léhá!
8 Na svo­ji smlou­vu pa­ma­tuje věčně, na slovo tisíci poko­lení svěřené,
9 na smlou­vu, již uzavřel s Abrahamem, na přísahu, již složil před Izákem.
10 Jáko­bovi ten výrok po­tvr­dilza věčnou smlou­vu pro Iz­rael:
11 „To­bě dám kanaán­skou zem, bude tvým dě­dičným údělem!“
12 Při­tom jich tenkrát bylo jen trochu, byli jenom hrstkou cizin­ců.
13 Z náro­du do náro­du když bloudili, od jedno­ho k jiné­mu králov­ství,
14 niko­ho nene­chal, aby jim ublížil. I krále kvů­li nim va­roval:
15 „Mé po­mazané nech­te být! Mým pro­rokům ne­působ­te žal!“
16 Když po­tom přivo­lal na zem hla­da odří­zl je od chle­ba,
17 po­slal před nimi jis­tého Josefa, jehož pro­da­li jako ot­roka.
18 Nohy měl sevřené v okovech, hrdlo uvězněné v že­le­zech.
19 Když se pak splni­la jeho předpověď, když jej pro­tří­bi­la Hos­po­di­nova řeč,
20 král ho pak ne­chal pro­pustit z okovů, vládce národů dal mu svo­bo­du.
21 Správ­cem svého paláce jej uči­nil – vlá­dl nade vším jeho bo­hatstvím!
22 Jeho dvořanům po­roučel pod­le libosti, jeho po­rad­ce vedl k moud­rosti.
23 Do Egyp­ta tenkrát přišel Izrael, Jákob byl hos­tem v zemi Cha­mově.
24 Svůj lid tam Hos­po­din vel­mi rozplodil, bylo jich víc, než je­jich pro­tivníci unes­li!
25 Ne­chal je nenávi­dět jeho lid, na jeho služebníky aby vy­mýš­le­li lsti.
26 Po­slal k nim svého služebníka Mo­jžíšese svým vy­vo­leným, Áro­nem.
27 Ti jim před­vádě­li jeho znamení, v Cha­mově zemi ko­na­li zá­zra­ky!
28 Po­slal tmu a přišlo zatmění, jeho příkazům se to­tiž vze­pře­li.
29 Je­jich vody ve krev obrátil, zahubil všech­ny ryby v nich.
30 Je­jich země se hemži­la žaba­mi – byly i v králov­ských ložnicích!
31 Na jeho roz­kaz mou­chy přilétly, po ce­lé říši byli ko­máři.
32 Místo deště je za­sypal kroupami, nad je­jich zemí se bles­ky míhaly.
33 Po­tlou­kl je­jich révu i je­jich fíkoví, po ce­lé je­jich říši stro­my roz­tříš­til!
34 Na jeho roz­kaz při­lét­ly kobylky, nemožné bylo spočítat hou­senky!
35 Sežraly jim v zemi všech­ny rostliny, pohltily vše, co půda urodí.
36 Všech­no prvo­ro­zené pak v té zemi bil, všechen výkvět mládí jim za­hu­bil.
37 Svůj lid pak vy­ve­dl se stříbrem a zlatem, v žádném z jeho kmenů nikdo ne­u­mdlel!
38 Z je­jich od­cho­du mě­li ra­dost v Egyptě, strach z Iz­rae­le to­tiž svíral je!
39 Ro­ze­střel ob­lak, aby jim dal stín, noc jim svým ohněm pro­zářil.
40 Na je­jich žádost dal jim křepelky, sytil je svým chle­bem ne­bes­kým.
41 Otevřel skálu, vody vytryskly, proudem se va­li­ly po pouš­ti!
42 Pa­ma­toval na to, co svatě za­s­lí­bil­své­mu služebníku Abraha­movi.
43 Svůj lid teh­dy vy­ve­dl s veselím, svoje vy­vo­lené s jásáním!
44 Po­tom jim da­roval země pohanů, dědičně zís­ka­li úsi­lí národů,
45 aby se ří­di­li jeho pravi­dlya do­držova­li jeho zákony. Haleluja!