Bible21 › Žalmy › 77

Žalmy

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66
• 67
• 68
• 69
• 70
• 71
• 72
• 73
• 74
• 75
• 76
• 77
• 78
• 79
• 80
• 81
• 82
• 83
• 84
• 85
• 86
• 87
• 88
• 89
• 90
• 91
• 92
• 93
• 94
• 95
• 96
• 97
• 98
• 99
• 100
• 101
• 102
• 103
• 104
• 105
• 106
• 107
• 108
• 109
• 110
• 111
• 112
• 113
• 114
• 115
• 116
• 117
• 118
• 119
• 120
• 121
• 122
• 123
• 124
• 125
• 126
• 127
• 128
• 129
• 130
• 131
• 132
• 133
• 134
• 135
• 136
• 137
• 138
• 139
• 140
• 141
• 142
• 143
• 144
• 145
• 146
• 147
• 148
• 149
• 150

1 Pro předního zpěváka Jedutuna. Žalm Asafův.
2 Hlas můj k Bohu zněl, když vo­lal jsem, hlas můj k Bohu zněl, aby mě vy­s­lyšel.
3 Pá­na jsem hledal v den svého soužení, bez přestání jsem ruce vzpínal po nocích, má duše se nene­cha­la utěšit.
4 Na Boha vzpo­mínám, trápím se, při svém přemítání ztrácím dech! sé­la
5 Oči za­mhouřit ne­dals mi, rozrušen jsem, ne­mo­hu pro­mlu­vit.
6 Připo­mínám si dávné dny, časy, jež dávno mi­nuly.
7 Na své písně vzpo­mínám po nocích, v srd­ci přemítám a v du­chu zpy­tu­ji:
8 Copak už nadob­ro za­vr­hl Hospodin? Nebude přívě­tivý nikdy víc?
9 Skonči­la jeho lás­ka navždycky? Selhalo za­s­líbení navěky?
10 Copak Bůh za­po­mněl být laskavý? Hněvá se tak, že sou­cit po­tlačil? sé­la
11 To je můj ko­nec, říkám si, kdyby své pravici dal kles­nout Nej­vyšší!
12 Budu však vzpo­mínat, co Hos­po­din uči­nil – ano, připo­menu tvé dávné zá­zra­ky!
13 O všem, co vy­ko­nals, přemýšlím, přemítám o tom, cos uči­nil.
14 Tvá ces­ta, Bože, je cestou svatosti, kdo z bo­hů je ve­liký jako ty?
15 Ty jsi ten Bůh, jenž koná zázraky, svou sílu zjevil jsi mezi náro­dy!
16 Svou paží vy­kou­pil jsi svůj lid – Jáko­bovy a Josefovy po­tomky. sé­la
17 Vody tě, Bože, viděly, vody tě vi­děly a hned se zachvěly, otřásly se i mořské hlu­bi­ny!
18 Vody se prou­dem z mraků valily, nebesa zně­la hřímáním, tvé stře­ly vše­mi smě­ry letěly!
19 Tvým hro­mo­bi­tím zně­la vichřice, blesky ozáři­ly ce­lý svět, země se třás­la, chvě­la se!
20 Tvá ces­ta, Bože, ve­dla přes moře, tvá stez­ka přes vody mohutné. I když tvé šlépěje nešlo ro­ze­z­nat,
21 vedl jsi lid svůj, ovce své, rukou Mo­jžíše a Áro­na.