Bible21 › Žalmy › 18

Žalmy

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66
• 67
• 68
• 69
• 70
• 71
• 72
• 73
• 74
• 75
• 76
• 77
• 78
• 79
• 80
• 81
• 82
• 83
• 84
• 85
• 86
• 87
• 88
• 89
• 90
• 91
• 92
• 93
• 94
• 95
• 96
• 97
• 98
• 99
• 100
• 101
• 102
• 103
• 104
• 105
• 106
• 107
• 108
• 109
• 110
• 111
• 112
• 113
• 114
• 115
• 116
• 117
• 118
• 119
• 120
• 121
• 122
• 123
• 124
• 125
• 126
• 127
• 128
• 129
• 130
• 131
• 132
• 133
• 134
• 135
• 136
• 137
• 138
• 139
• 140
• 141
• 142
• 143
• 144
• 145
• 146
• 147
• 148
• 149
• 150

1 Pro předního zpěváka. Žalm Hos­po­di­nova služebníka Davi­da, který tuto píseň zpíval Hos­po­di­nu v den, kdy jej Hos­po­din vy­svo­bo­dil ze spárů všech jeho ne­přá­tel i z ruky Saulovy.
2 Mi­lu­ji tě, Hos­po­di­ne, sílo má!
3 Hos­po­din je má ská­la, tvrz, má záchrana! Můj Bůh je má ská­la, v něm úkryt nalézám, můj štít, roh vítěz­ství, můj hrad.
4 Vzýval jsem Hos­po­di­na – je ho­den chvály – od mých ne­přá­tel mě za­chránil!
5 Pro­va­zy smrti mě obklopily, svým prou­dem mě strh­la záhu­ba,
6 pro­va­zy hro­bu mě ovinuly, osidla smrti mě do­stih­la.
7 Vzýval jsem Hos­po­di­na ve své úzkosti, ke své­mu Bohu křičel jsem – on ve svém chrá­mu slyšel mé volání, až k jeho uším do­le­hl můj křik.
8 Zem se třás­la, zem se chvěla, základy hor se pohnuly, před jeho hněvem se roz­třás­ly.
9 Dým se va­lil z jeho chřípí, stravující oheň z jeho úst, plamenné bles­ky z něj vy­šleh­ly.
10 Nebe rozťal, sestupuje, pod no­ha­ma černý mrak!
11 Che­ru­ba za­přáhl, roz­letěl se, vznesl se na křídlech větrných.
12 Závo­jem tmy jak skrýší obklopil se, mrak temný deštěm byl jeho stan.
13 Před jeho žárem se roz­stou­pi­la mračna, krupobití a bles­ky pla­menné,
14 Hos­po­din v nebi zaburácel, hlas Nej­vyššího zněl: krupobití a bles­ky pla­menné!
15 Deštěm šípů ro­ze­h­nal je, množstvím bles­ků roz­drtil!
16 Ko­ry­ta řek byla obnažena, základy svě­ta odkrytypřed ře­vem tvým, Hospodine, před tvým de­chem zuřivým!
17 Se­h­nul se z výšin, uchopil mě, z mo­hutných vod mě vy­prostil,
18 vy­rval mě mo­cné­mu nepříteli, odpůrcům silnějším, než jsem byl.
19 Přepad­li mě v den mé bídy, Hospodin mě však podpíral,
20 vy­ve­dl mě na svobodu, uhájil mě, vž­dyť má mě rád!
21 Hos­po­din odpla­til mi za moji spravedlnost, za čisto­tu mých ru­kou mě odměnil.
22 Hos­po­di­nových cest jsem se pevně držel, svého Boha jsem ne­zra­dil!
23 Před se­bou mám všech­ny jeho soudy, od jeho nařízení jsem se ne­vzdá­lil,
24 zůstal jsem před ním bez úhony, varoval jsem se hříchů svých.
25 Hos­po­din odměnil mě za moji spravedlnost, za čisto­tu mých ru­kou před jeho oči­ma.
26 Ty, Pane, s věrným na­kládáš věrně, k od­dané­mu se chováš od­daně,
27 s čis­tým člověkem čis­tě naložíš, od zvráceného se však od­vracíš.
28 Ty sám za­chraňuješ ubožáky, pohledy po­výšených ale ponížíš.
29 Ty, Hos­po­di­ne, roz­svěcíš mou svíci, můj Bůh mi září v tmách.
30 S te­bou vy­razím pro­ti vojsku, ve svém Bohu hrad­by pře­konám!
31 Jak doko­nalá je ces­ta Boží, jak ryzí je, co praví Hos­po­din – on je štít všech, kdo v něho doufají!
32 Kdo by byl Bo­hem kro­mě Hospodina? Kdo by byl skalou, ne-li náš Bůh?
33 Ten­to Bůh mě vy­z­bro­juje silou, on činí doko­nalou ces­tu mou.
34 Mým no­hám udílí hbi­tost laní, staví mě na mé výši­ny.
35 Mé paže učí, jak ob­stát v boji, mé ruce na­pínají i luk bronzový.
36 Podal jsi mi štít své spásy, podepřel jsi mě svou pravicí, sklonil ses, abys mě po­výšil!
37 Da­roval jsi mým krokům volnost, mé nohy ne­sklouz­nou.
38 Stíhal jsem ne­přá­te­le, do­sti­hl je, nepřestal jsem, než jsem je po­razil.
39 Udeřil jsem je, ne­vstanou znovu, skáceli se mi pod no­hy!
40 Ty jsi mě vy­z­bro­jil si­lou k boji, na ko­le­na srážíš mé soky pře­de mnou.
41 Ší­ji mých ne­přá­tel na­stavil jsi mi, se svý­mi pro­tivníky jsem skon­coval.
42 Vo­la­li o po­moc, nikdo je nezachránil, volali k Hos­po­di­nu – žádná od­po­věď.
43 Jako prach ve vět­ru roz­drtil jsem je, jak bláto na ulici jsem je roz­du­pal!
44 Z růz­nic v lidu za­chránils mě, za vůd­ce národů jsi mě postavil, lid, jejž jsem ani ne­znal, slouží mi!
45 Jen co mě us­lyší, ihned poslouchají, cizáci krčí se pře­de mnou.
46 Cizáci pře­de mnou už se hroutí, vrávorají ven ze svých nor!
47 Živ buď Hos­po­din, má ská­la buď požehnána, Bůh buď vy­výšen, má záchra­na!
48 Bůh do­přává zadostiučinění, podmaňuje mi náro­dy,
49 zpro­střed ne­přá­tel mě vyvádí. Pozvedáš mě nad mé soky, před násilníkem za­chráníš.
50 Pro­to tě budu chvá­lit mezi národy, tvé jméno, Hos­po­di­ne, písní oslavím!
51 Své­mu krá­li dává mo­cná vítězství, svému po­mazané­mu je mi­lostiv – Davi­dovi a jeho se­meni až navěky!