Bible21 › Žalmy › 107

Žalmy

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66
• 67
• 68
• 69
• 70
• 71
• 72
• 73
• 74
• 75
• 76
• 77
• 78
• 79
• 80
• 81
• 82
• 83
• 84
• 85
• 86
• 87
• 88
• 89
• 90
• 91
• 92
• 93
• 94
• 95
• 96
• 97
• 98
• 99
• 100
• 101
• 102
• 103
• 104
• 105
• 106
• 107
• 108
• 109
• 110
• 111
• 112
• 113
• 114
• 115
• 116
• 117
• 118
• 119
• 120
• 121
• 122
• 123
• 124
• 125
• 126
• 127
• 128
• 129
• 130
• 131
• 132
• 133
• 134
• 135
• 136
• 137
• 138
• 139
• 140
• 141
• 142
• 143
• 144
• 145
• 146
• 147
• 148
• 149
• 150

1 Oslavuj­te Hos­po­di­na – je tak dobrý! Jeho lás­ka trvá navěky!
2 Hos­po­di­novi vy­kou­pení ať o tom vyprávějí, že je z ne­přá­tel­ské moci vy­kou­pil,
3 že je shro­máž­dil z cizích zemí, z výcho­du i ze zápa­du, ze se­ve­ru i zá­moří!
4 Blou­di­li pouští po cestách opuštěných, nemohli najít město k byd­lení.
5 Hla­doví byli a trpě­li žízní, až umdléva­li sla­bostí.
6 Vo­la­li k Hos­po­di­nu teh­dy v té tísni, a on je vy­svo­bo­dil z je­jich úzkostí.
7 Vedl je po cestě nejpřímější, aby do­sáh­li měs­ta k byd­lení.
8 Sláva Hos­po­di­nu za jeho lásku, za divy, které dělá pro li­di!
9 On pře­ce uspoko­jí duši lačnou, bohatě na­sytí to­ho, kdo hla­doví!
10 Ži­li v temno­tě, ve stínu smrti, ve svém neštěstí sevřeni že­le­zy,
11 ne­boť se vzpíra­li výrokům Božím, záměry Nej­vyššího po­hrd­li.
12 Pro­to jim zkrušil srd­ce útrapami, klesali a ne­bylo po­mo­ci.
13 Vo­la­li k Hos­po­di­nu teh­dy v té tísni, a on je za­chránil z je­jich úzkostí.
14 Ze tmy je vy­ve­dl, ze stínu smrti, roztrhal je­jich řetě­zy.
15 Sláva Hos­po­di­nu za jeho lásku, za divy, které dělá pro li­di!
16 On pře­ce roz­bíjí brá­ny z bronzu, láme že­lez­né závo­ry!
17 Blázni se vy­da­li cestou zvrácenostia za své viny trpě­li.
18 Veškerý pokrm si ošklivili, až k branám smrti do­spě­li.
19 Vo­la­li k Hos­po­di­nu teh­dy v té tísni, a on je za­chránil z je­jich úzkostí.
20 Po­slal své slovo a byli uzdraveni, zachránil je od záhu­by.
21 Sláva Hos­po­di­nu za jeho lásku, za divy, které dělá pro li­di!
22 Jako oběť ať mu přinášejí chválu, o tom, co uči­nil, ať zpívají!
23 Ti, kdo se vy­da­li na moře v lodích, na mo­cné vody za svým ře­mes­lem,
24 ta­koví vi­dě­li skutky Hospodinovy, jeho zá­zra­ky na hlu­bině.
25 Na jeho slovo se strh­la bouře, vítr vy­soko vlny po­zvedal.
26 Stou­pa­li k ne­bi, pa­da­li do hloubek, hrůzou se roz­plynu­la je­jich od­vaha.
27 Jak vratký opi­lec po­táce­li se, veškerá zkušenost byla ta tam.
28 Vo­la­li k Hos­po­di­nu teh­dy v té tísni, a on je vy­ve­dl z je­jich úzkostí.
29 Pro­měnil onu bouři v šepot, mořské vlny se zklidni­ly.
30 Ra­dova­li se, když na­stalo ticho, dovedl je k přístavu, po němž touži­li.
31 Sláva Hos­po­di­nu za jeho lásku, za divy, které dělá pro li­di!
32 Ať je vy­vyšován ve shro­máždění lidu, v radě starců ať jej oslaví!
33 Mo­hutné ře­ky ob­rací v pouště, vodní pra­me­ny v su­chopár,
34 úrodnou zemi v solné pláněpro špatnost těch, kdo ži­li tam.
35 Pouště zas ob­rací na jezera, vyprahlou zemi ve vodní pra­me­ny.
36 Usazuje tam ty, kteří hladověli, aby za­loži­li město k byd­lení.
37 Ose­li po­le, vi­nice vysadili, které pak vy­daly hojný uži­tek.
38 Žeh­nal jim tak, že se vel­mi rozmnožili, před úbytkem chránil je­jich do­by­tek.
39 Ubývalo jich, když byli poníženiukrutnou bídou a trápením.
40 I přední muže vy­stavil hanbě, nechal je blou­dit v pusto­tě bez cíle.
41 Z trápení ale vy­zve­dl ubožáky, jejich ro­di­nu jak ovce roz­množil.
42 Po­ctiví ra­dují se, když to vidí, ústa mu­sejí za­vřít všich­ni zlo­sy­ni!
43 Kdo je moud­rý, ať se to­ho­to drží, o Hos­po­di­nově lás­ce ať přemýšlí!