Bible21 › Žalmy › 132

Žalmy

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66
• 67
• 68
• 69
• 70
• 71
• 72
• 73
• 74
• 75
• 76
• 77
• 78
• 79
• 80
• 81
• 82
• 83
• 84
• 85
• 86
• 87
• 88
• 89
• 90
• 91
• 92
• 93
• 94
• 95
• 96
• 97
• 98
• 99
• 100
• 101
• 102
• 103
• 104
• 105
• 106
• 107
• 108
• 109
• 110
• 111
• 112
• 113
• 114
• 115
• 116
• 117
• 118
• 119
• 120
• 121
• 122
• 123
• 124
• 125
• 126
• 127
• 128
• 129
• 130
• 131
• 132
• 133
• 134
• 135
• 136
• 137
• 138
• 139
• 140
• 141
• 142
• 143
• 144
• 145
• 146
• 147
• 148
• 149
• 150

1 Poutní píseň. Pamatuj, Hos­po­di­ne, na Davi­dai na všech­no, co pod­stou­pil –
2 na to, co Hos­po­di­nu přísahal, když Mo­cné­mu Jáko­bovu složil slib:
3 „­Jis­těže ne­ve­jdu do svého domu, na svo­je lůžko ne­leh­nu,
4 svým očím ne­dovo­lím usnout, svým víčkům ne­dám pokles­nout,
5 dokud nena­jdu do­mov Hospodinu, příbytek Jáko­bovu Mocnému.“
6 O jeho Tru­hle jsme v Efratě slyšeli, nalezli jsme ji v kra­ji Jea­rim.
7 K jeho příbytku po­jď­me již, klaňme se u jeho podnoží!
8 „­Po­vstaň, Hos­po­di­ne, ke své­mu spočinutí, společně s Tru­hlou síly tvé!
9 Tví kněží ať jsou sprave­dlností oblečeni, tvoji věrní ať jásají!
10 Pro Davi­da, služebníka svého, neodmítej svého pomazaného!“
11 Hos­po­din Davi­dovi věrně přísahal­co ne­chce nikdy odvolat: „Jeden z tvých vlastních po­tomkůdo­sedne po to­bě na tvůj trůn.
12 Když tvo­ji synové mou smlou­vu za­chovajía má svě­de­ctví, ji­mž je vyučím, i je­jich synové na věky věkůdo­sednou na tvůj trůn.“
13 Hos­po­din si pře­ce Sion zvolil, oblíbil si jej za svůj příby­tek:
14 „Z­de je mé spoči­nutí na věčné věky, zde budu pře­bývat, jak toužil jsem!
15 Štědře požeh­nám jeho zásoby, jeho chudé chle­bem na­sytím,
16 jeho kněží ob­léknu spasením, jeho věrní bu­dou jásat ra­dostí!
17 Zde ne­chám vy­růst roh Davidův, o svíci svého po­mazaného se po­starám.
18 Jeho ne­přá­te­le ob­léknu v hanbu, na jeho hlavě však za­září koruna.“