Bible21 › Izaiáš › 43

Izaiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66

Já jsem s tebou1 Teď ale toto praví Hospodin, ten, kdo tě stvořil, Jákobe, ten, kdo tě, Iz­rae­li, zformoval: Neboj se, já jsem tě vy­kou­pi­la po­vo­lal tě jménem tvým – patříš mi! 2 Půjdeš-li přes vo­dy, já budu s tebou, půjdeš-li přes ře­ky, ne­strh­ne tě proud. Půjdeš-li ohněm, neshoříš, plamen tě ne­spálí. 3 Já Hos­po­din jsem pře­ce tvůj Bůh, já, Svatý iz­rael­ský, jsem tvůj spasitel. Egypt jsem dal za tebe jako zálohu, Habeší a Sá­bou vy­pla­til jsem tě. 4 Jsi pro mne to­lik drahocenný, jsi mi tak vzácný, tak tě miluji, že za tebe vy­měním všech­ny lidi, za tvůj život dám ce­lé náro­dy. 5 Ne­boj se, já jsem s tebou. Od výcho­du přive­du tvé potomky, od zápa­du tě shro­máždím. 6 Se­ve­ru řeknu: „Pro­pu­sť je!“ a ji­hu: „Ne­d­rž je!“ Přiveď mé syny zdaleka, mé dce­ry ze světových stran – 7 všech­ny, kdo ne­sou jméno mé, ty, jež jsem stvořil k slávě své, ty, jež jsem udělal a zfor­moval. 8 Vy­veď ten slepý lid, který však má oči, všechny ty hlu­ché, kteří mají uši. 9 Všich­ni li­dé ať se shromáždí, ať se spo­lečně sejdou národy. Kdo z nich nám to­hle oznámil, kdo mi­nulé věci ohlásil? Ať přivedou své svědky, ať se obhájí, ať jim dá za prav­du, kdo to us­lyší. 10 Vy jste mí svěd­kové, praví Hospodin, a můj služebník, je­hož jsem vyvolil, abyste po­zna­li a uvěři­li mia po­ro­zumě­li, že já jsem. Žádný bůh ne­byl pře­de mnou utvoře­na ani po mně ne­bu­de. 11 Já, já sám jsem Hos­po­di­na není spa­si­te­le kro­mě mne. 12 Já jsem ozná­mil, já za­chránil a ohlásil, když jste žádné cizí bohy neměli. Vy jste mí svěd­kové, praví Hospodin, že já jsem Bůh. 13 Dříve než byl den, já jsem. Z mé ruky nikdo nevyrve. Když konám, kdo to vrátí zpět? Činím novou věc14 Toto praví Hospodin, váš vy­ku­pi­tel, Svatý izraelský: Kvůli vám pošlu na Babylon ko­hosia srazím všech­ny závo­ry – z jáso­tu Chal­dej­ců bude úpění! 15 Já jsem Hos­po­din, váš Svatý, Stvořitel Iz­rae­le, váš Král. 16 Toto praví Hospodin, který razí ces­tu na mořia stezku mo­hutný­mi voda­mi, 17 který přivádí vozy s ko­nia voj­sko i po­si­lyne­chává padnout, aby nevstali, jako knot lampy aby uhas­li: 18 Ne­vzpo­mínej­te na věci minulé, o starých ne­u­važuj­te! 19 Hle, já činím novou věc, a klíčí právě teď – vy to nevíte? Ano, způsobím ces­tu na pouš­tia na pustinách po­toky. 20 Divoká zvěř mě bude ctít, pštrosi i šakali, že jsem způso­bil vody na pouš­tia na pustinách potoky, abych na­po­jil svůj vy­vo­lený lid, 21 lid, který jsem si vytvořil, aby mou chválu hlása­li. 22 Ty jsi mě ale ne­vzýval, Jákobe, byl jsem ti, Iz­rae­li, na ob­tíž! 23 Ne­přive­dls mi beránky k obě­ti zápalné, obětními hody jsi mě neuctil. K žádným darům jsem tě nenutil, neobtěžoval jsem tě ka­di­dly. 24 Ne­kou­pil jsi mi vonné koření, tukem svých obětí jsi mě nesvlažil. Zatos mě svý­mi hří­chy unavil, obtížil jsi mě svý­mi vi­na­mi! 25 Já, já sám kvů­li sobě smažu tvé přestupkya ne­vzpo­menu na tvůj hřích. 26 Osvěž mi paměť, ať se spo­lu soudíme, pověz, čím bys mohl být osprave­dlněn. 27 Už tvůj prapře­dek se prohřešil, tvoji mluvčí mě zra­di­li. 28 Pro­to jsem po­tu­pil hodnostáře svatyně, vydal jsem Jáko­ba klat­běa Iz­rae­le po­tupě.