Bible21 › Izaiáš › 65

Izaiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66

Vyrovnám s nimi účty1 Od­po­vídal jsem těm, kdo se neptali, dal jsem se najít těm, kdo o mě nestáli. Národu, který mé jméno nevzýval, jsem říkal: „Jsem tu! Jsem tu!“ 2 Po ce­lé dny jsem ruce vztahovalk lidu buřičů, kteří chodí cestou ne­dobrouza vlastní před­stavou. 3 Ten lid mě stále dráždí tváří v tvář, když obě­tují v zahradách, kadidlo pálí na cihlách, 4 vy­sedávají při hrobkách, kde v noci drží stráža jedí maso pod­svinčat – v je­jich hrn­cích je hnu­sná po­lévka! 5 Při­tom ří­kají: „Zůstaň tam a ne­choď blíž, neboť jsem svatější než ty!“ Takoví mě dráždí jak v nose dým, jak oheň hořící ce­lé dny. 6 Hle, toto sto­jí psáno pře­de mnou: Nebudu mlčet, ale odplatím, vrchovatě na­plním je­jich klín – 7 za to, jak jste se pro­vi­ni­li i s vaši­mi otci, praví Hospodin. Protože na horách ka­di­dlo obětovali, protože mě uráže­li na návrších, za teh­dejší skutky s nimi vy­rovnám účty, naplním je­jich klín. 8 Toto praví Hospodin: Jako když v hroz­nu na­jdou zdravé vínoa řeknou: „Nenič ho, zbylo v něm něco dobrého,“ tak i já naložím se svý­mi služebníky: Všechny je ne­zničím. 9 Z Jáko­bových be­der vzbudím potomky, z Judy vzejde ten, kdo mé hory obsadí; moji vy­vo­lení je obsadí, moji služebníci v nich bu­dou žít. 10 Můj lid – ti kdo mě hledají – bu­dou mít v Šáro­nu ovčí pastviny, jejich skot odpoči­ne v achor­ském údo­lí. 11 Ale vás, kdo jste Hos­po­di­na opustili, vás, kdo jste za­po­mně­li na horu mé svatosti, vás, kdo jste Štěstěně stůl prostírali, vás, kdo jste Osu­du číše plni­li – 12 nuže, vás tedy od­soudím k meči, všichni se skloní­te a bu­dete pobiti, neboť jsem vo­lal, a vy jste neodpovídali, mluvil jsem, a vy jste neposlouchali, ale pá­cha­li jste, co je zlé v mých očích, zvolili jste si, co se mi ne­líbí. 13 Nuže, toto praví Panovník Hospodin: Hle, moji služebníci bu­dou jíst, vy však bu­dete hladoví. Hle, moji služebníci bu­dou pít, vy však bu­dete žízeň mít. Hle, moji služebníci se bu­dou veselit, vy však bu­dete zkla­maní. 14 Hle, moji služebníci bu­dou zpívat štěstím, vy však bu­dete křičet bolestí, kvílet bu­dete sa­mou úzkostí. 15 Své jméno za­ne­chá­te vy­vo­leným mým, aby je používa­li pro kletby: „Ať tě Panovník Hos­po­din zahubí!“ Svým služebníkům však dá jméno ji­načí. 16 Kdo bude na zemi dávat požehnání, bude to či­nit při Bohu pravdy;kdo bude na zemi přísahat, při Bohu prav­dy to udělá. Minulá soužení bu­dou zapomenuta, ukryta bu­dou před mý­ma oči­ma. Nové stvoření17 Hle – já stvořím nové ne­be a novou zem; na mi­nulé věci se zapomene, nikdo už ne­bu­de o nich přemýšlet. 18 Nuže, ra­duj­te se a buď­te šťastní navěkyz mého stvoření: Hle – já stvořím Je­ruzalém ke štěstía jeho lid k ra­dosti. 19 Sám budu šťastný z Jeruzaléma, ze svého lidu se budu ra­dovat – vž­dyť už v něm ne­bu­de slyšet pláč, křik se tam ne­bu­de už nikdy roz­léhat! 20 Už nikdy tam ne­bu­de dítě, které by zemře­lo po pár dnech, a ne­bu­de tam ani stařec, který by nena­plnil svůj věk. Ten, kdo zemře ve sto letech, bude mladíkem, a ten, kdo sta let nedosáhne, bude za pro­klat­ce. 21 Bu­dou si stavět domy a byd­let v nich, sázet vi­nice a je­jich plo­dy jíst. 22 Ne­bu­dou stavět, aby byd­le­li jiní, nebudou sázet, aby to jiní zhltali. Můj lid bude žít, tak jako ži­jí stromy, dílo svých ru­kou si mí vy­vo­lení uži­jí. 23 Už se ne­bu­dou marně dřít, nebudou plo­dit dě­ti do hrůzy;jsou pře­ce símě, které­mu žeh­ná Hos­po­din – o­ni i je­jich po­tom­ci! 24 Ještě než za­vo­lají, já jim odpovím; ještě než do­mluví, já je vy­s­lyším. 25 Vlk a beránek se bu­dou spo­lu pást, lev jako do­bytče bude slá­mu žrát, pokrmem hada bude prach. Už žádná zlo­ba, už žádná záhu­banikde na ce­lé mé svaté hoře, praví Hos­po­din.