Bible21 › Izaiáš › 38

Izaiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66

Ezechiášova nemoc1 V té době Eze­chiáš na smrt one­mo­cněl. Pro­rok Iza­iáš, syn Amo­sův, jej navštívil a ře­kl mu: „To­to praví Hos­po­din: Dej své věci do pořádku, pro­tože umřeš; ne­u­z­dravíš se.“ 2 Eze­chiáš se ob­rá­til tváří ke zdi a mod­lil se k Hos­po­di­nu: 3 „Ach Hos­po­di­ne, pa­ma­tuj pro­sím, že jsem před te­bou žil od­daně a s upřímným srd­cem a že jsem dělal, co je v tvých očích správné.“ A Eze­chiáš pla­kal a pla­kal. 4 Teh­dy Iza­iáš do­stal slovo Hos­po­di­novo: 5 „Jdi a řekni Eze­chiášovi: Toto praví Hos­po­din, Bůh tvého otce Davi­da: Slyšel jsem tvou mod­lit­bu a vi­děl jsem tvé sl­zy. Hle, při­dám ti patnáct let živo­ta. 6 Kro­mě toho vy­svo­bodím tebe i toto město z ru­kou asyr­ského krále a budu to město bránit. 7 Toto je zna­mení od Hos­po­di­na, že vy­koná, co ti slí­bil: 8 Hle, vrátím stín se­stu­pující po Achazově scho­diš­ti o deset stupňů zpět.“ A slun­ce se na scho­diš­ti vrá­ti­lo o deset stupňů, po kterých před­tím se­stou­pi­lo do­lů. 9 Toto na­psal jud­ský král Eze­chiáš po­té, co se uz­dravil ze své ne­mo­ci: 10 Říkal jsem si: Uprostřed živo­ta mu­sím odejít, svá lé­ta strávím v branách pod­světí! 11 Říkal jsem si: Hospodina už ne­spatřím­na zemi mezi živými; neuvidím se s žádným člověkem, s nikým, kdo ži­je na světě. 12 Už je strženo mé obydlí, jako stan kočovníků stěhuje se pryč; jako tka­dlec jsem svůj život zavinul, když od­střihls mě od stavu – než uplyne den s večerem, se mnou skon­cuješ! 13 Do rá­na jsem křičel v bolestech, drtils mi kosti jako lev – než uplyne den s večerem, se mnou skon­cuješ! 14 Kvílím jako drozd ane­bo rorejs, naříkám jako holubice, oči mi slábnou, jak vzhů­ru vyhlížím, stůj při mně, Pane, jsem sevřen úzkostí! 15 Co ale mohu říct? Co o mně ře­kl, učiní. Svá lé­ta pro­jdu krokem po­malý­ma s duší plnou hořkosti. 16 Člověk však přesto, Pane, může žít, pořád mi zůstal život a dýchání – ­ty jsi mě uz­dravil a oživil! 17 Hle, ta má hořkost nejprudšíse pro­měni­la ve zdraví! Vytrhl jsi mě z jámy nicoty, všechny mé hří­chy za­ho­dil jsi pryč. 18 Není to hrob, kdo tě velebí, ani smrt tě chvá­lit neumí; ti, kteří pad­li do jámy, nevzhlížejí k tvé věrnosti. 19 Živý, jen živý tě může ve­le­bi­ttak jako já v dnešním dni; otec své dě­ti poučío tvé věrnosti. 20 Hos­po­din je připra­ven k mé záchraně – zpívej­me a hrajme na strunné nástro­jepo všech­ny dny, kdy žijeme, v Do­mě Hos­po­di­nově! 21 (Iza­iáš tenkrát ře­kl: „Při­nes­te hrou­du fíků, při­lož­te ji na vřed, a bude uzdraven.“ 22 Eze­chiáš se ptal: „Jaké do­stanu zna­mení, že znovu ve­jdu do Hos­po­di­nova domu?“)