Bible21 › Izaiáš › 52

Izaiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66

Pryč, pryč odtud!1 Pro­buď se, pro­buď, Sione, svou si­lou ob­leč se! Obleč se rou­chem krásy své, svaté město Jeruzaléme, neboť už do tebe nikdy ne­vstoupíne­obřezaný a nečis­tý. 2 Otřes se z pra­chu, Jeruzaléme, zvedni se, na trůn po­saď se! Strhni okovy ze svého hrdla, zajatá Dce­ro si­on­ská! 3 Toto praví Hos­po­din: Za­dar­mo jste se pro­da­li, bez peněz bu­dete vy­kou­peni. 4 Toto praví Panovník Hos­po­din: Můj lid kdy­si ode­šel byd­let do Egyp­ta a na­ko­nec ho utis­kova­la Asýrie. 5 Co tedy mám teď udělat? praví Hos­po­din. Za­dar­mo byl od­ve­den můj lid a ti, kdo mu vládnou, se mu smějí, praví Hos­po­din; mé jméno je stále uráženo, ce­lé dny. 6 Nuže, můj lid po­zná jméno mé! V ten den po­zná, že já jsem ten, který pro­hlašuje: „Hle, jsem zde.“ 7 Jak krásné jsou na horách­no­hy posla dob­rých zpráv, toho, kdo pokoj zvěstuje, kdo nese dobrou zvěst, toho, kdo spásu ohlašuje, kdo říká Si­o­nu: „Tvůj Bůh kraluje!“ 8 Slyš! Tví strážní volají, společně křičí radostí, protože vi­dí na vlastní oči, jak se k Si­o­nu vrací Hos­po­din. 9 Dej­te se spo­lu do zpěvu radosti, jeruzalémské sutiny, vždyť Hos­po­din po­těšil svůj lid – on Je­ruzalém vy­kou­pil! 10 Hos­po­din svou sva­tou paži obnažilvšem národům pří­mo na očích, aby všech­ny zem­ské konči­ny vi­děly­spásu, již náš Bůh připravil. 11 Pryč, pryč, vy­jdě­te odtud, nesahejte po ničem nečistém! Vyjděte zpro­střed Babylonu; kdo nosí­te Hos­po­di­novo nádobí, očis­tě­te se! 12 Ne­bu­dete ale od­cházet s chvatem, nebudete se dávat na útěk, protože Hos­po­din před vá­mi půjdea Bůh Iz­rae­le vaše řa­dy uzavře. Naše utrpení vzal na sebe13 Hle, můj služebník uspěje; povstane, zvedne se, vy­výšen bude ve­lice! 14 Jako se nad ním mno­zí zděsi­li, ( ne­lid­s­ky byl na­po­hled zo­ha­ven – už ani člověku ne­byl podo­ben), 15 tak mno­hé náro­dy zase ohromí: I králové kvů­li ně­mu oněmí, až spatří nevýslovné, až ne­s­lý­chané po­chopí.