Bible21 › Izaiáš › 54

Izaiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66

Jásej, neplodná1 Jásej, neplodná, která jsi nikdy dě­ti neměla! Zpívej a křič sa­mou radostí, která jsi nikdy nerodila! Opuštěná to­tiž bude mít dě­ti – víc dětí než­li provdaná, praví Hos­po­din. 2 Pro svůj stan udě­lej víc místa, plachty svých příbytků směle rozestři; roztáhni také svo­je lanaa za­tlu­č ko­líky. 3 Roz­můžeš se to­tiž do­prava i doleva, národům bu­dou vládnout tvo­ji po­tom­cia zpustlá měs­ta ob­sadí. 4 Ne­boj se, ne­bu­deš zahanbena, nestyď se, ne­do­jdeš potupy. Zapomeneš na hanbu svého mládí, na po­tu­pu svého vdov­ství ne­vzpo­meneš víc. 5 Tvým manže­lem je pře­ce tvůj Tvůrce, Hospodin zástupů – to jméno má; Svatý iz­rael­ský je ti vykupitelem, Bohem vší země se na­zývá. 6 Hos­po­din tě to­tiž zpátky za­vo­lája­ko opuštěnou, ztrápenou manželku, ženu, jež byla v mládí pro­vdánaa po­tom za­vrže­na, říká tvůj Bůh. 7 Opustil jsem tě na kra­tičkou chvilku, v ne­smírném sli­tování tě však přivi­nu. 8 Když mě na chvilku zlo­ba přemohla, skryl jsem před te­bou svo­ji tvář, ve věčné lás­ce se však nad te­bou slituji, říká tvůj vy­ku­pi­tel, Hos­po­din. 9 Je to pro mě stejné jako za No­emových dnů, kdy jsem přísahal, že už na zem ne­u­ve­du No­emovu potopu. Právě tak nyní přísahám, že už se na tebe nerozhněvám, že už tě ne­bu­du přísně hu­bovat. 10 I kdy­by hory někam odešly, i kdy­by se chvěly pahorky, má lás­ka od tebe nikdy neodejde, smlouva mého poko­je se nezachvěje, praví Hos­po­din, jenž s te­bou sou­cítí. 11 Ach ty ztrápená, vichrem zmítaná, útěchy zbavená, hle, já tě vy­bu­du­ji tyrky­sový­mi kameny, za základ po­ložím ti safí­ry. 12 Z ru­bínů vy­tvořím tvé cimbuří, tvé brá­ny bu­dou třpytné granátya tvé hrad­by samé vzácné ka­me­ny. 13 Všech­ny tvé dě­ti bu­dou Hos­po­di­novi učedníci, budou za­koušet pokoj a blahobyt. 14 Za­lože­na bu­deš na spravedlnosti: Zbavena nási­lí bez obav bu­deš žít, nepřiblíží se k to­bě žádné neštěstí. 15 Kdy­by tě snad přesto někdo napadal, nebudu s ním já; kdokoli by tě chtěl napadnout, padne před te­bou. 16 Hle, to já jsem stvořil kováře, jenž dmýchá uhlí ve výhnia vy­rábí zbraně k je­jich účelu; tentýž já jsem stvořil také zhoubce, aby půso­bil záhu­bu. 17 Žádná zbraň chys­taná na tebe se ne­z­dařía každý jazyk, jenž tě obviňuje, usvědčíš. Toto je dě­dictví služebníků Hos­po­di­nový­cha vítěz­ství, jež jim za­jis­tím, praví Hos­po­din.