Bible21 › Izaiáš › 14

Izaiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66

Jaký konec potkal tyrana!1 Hos­po­din se to­tiž sli­tuje nad Jáko­bem, znovu vy­vo­lí Iz­rael a dá jim spoči­nout v je­jich vlastní ze­mi. Při­dají se k nim i cizin­ci a připo­jí se k domu Jáko­bovu. 2 Náro­dy se jich ujmou a přivedou je zpět do­mů a dům Iz­rae­le si je v Hos­po­di­nově zemi podrobí jako ot­ro­kyně a ot­roky; vezmou do za­jetí ty, kdo je za­ja­li, a bu­dou vládnout nad svý­mi tyra­ny. 3 V den, kdy ti Hos­po­din dá odpoči­nout od tvé bo­lesti, od tvého trápení a těžké po­ro­by, ve které jsi mu­sel ot­ročit, 4 si za­zpíváš ten­to po­směšek o babylon­ském králi: Jaký ko­nec po­tkal tyrana! Jeho hrůzovláda skonči­la! 5 Hos­po­din roz­lá­mal hůl ničemů, žezlo vla­dařů, 6 jež zuřivě bilo náro­dyne­u­stálý­mi ranami, jež vztekle vládlo nad lid­mi­ne­lítostným soužením! 7 Země užívá klid a mír, veselý jásot všu­de zní. 8 Cypřiše se z tebe ra­dujíi li­banon­ské ced­ry zpívají: „Co jsi pa­dl, ne­po­vstalžádný, kdo by do nás ťal!“ 9 V pekle kvů­li to­bě za­vládlo vzrušení, aby tě přivítalo, jakmi­le dorazíš. Už kvů­li to­bě své mrt­vé burcuje, všechny někdejší zem­ské vladaře; už nutí vstát z je­jich trůnůvšech­ny krále národů. 10 Ti všich­ni hla­sem je­diným­tě tak­to osloví: „Tak už i ty jsi po­zbyl sil – jsi na tom stejně jako my! 11 Tvá pý­cha kles­la do peklaja­ko tvá pěkná muzika; tvou po­ste­lí je hni­lo­baa červi jsou tvá přikrývka!“ 12 Jak jen jsi to spa­dl z nebe, ty Zářný, synu Jitřenky! Poražen jsi byl až na zem – ­ty, jenž jsi srážel náro­dy! 13 Říkával sis pře­ce v srdci: „Vyšplhám se až k nebi, nad Boží hvěz­dy svůj trůn vyvýším, na Hoře setkávání se usadím, na svazích se­verních; 14 vy­špl­hám se až do ob­lačných výšin, budu se rovnat s Nejvyšším.“ 15 Teď však až do pek­la svržen jsi, do jámy nej­hlu­bší! 16 Ti, kdo tě uvi­dí, ne­u­věří svým očím, budou tě zkou­mat pohledy: „To je ten muž, který děsil zemi, ten, který třá­sl říše­mi? 17 Ten, kdo pustošil ce­lý svět, kdo jeho měs­ta pod­vrace­la vězně do­mů nepouštěl?“ 18 Králové národů slavně pohřbeni, každý ve své hrob­ce leží si. 19 Ty jsi však bez hro­bu jen tak po­ho­zen­ja­ko za­vržená ratolest, tak jako rou­cho zabitých, mečem zohavených, jako pošlapaná zdech­li­na­me­zi ka­mení v jámě ho­zená. 20 Ne­bu­deš mít po­hřeb jako ostatní, neboť jsi svou zemi pustoši­la vraž­dil jsi svůj vlastní lid. Ať navěky není památkypo tom zlém ple­meni! 21 Připrav­te jatka pro jeho syny, ať jsou po­raženi za ot­cov­ské viny, ať už ne­vstanou, aby ovláda­li zemi, ať už po světě svá měs­ta nešíří! 22 Po­vstanu to­tiž pro­ti nim, praví Hos­po­din zástupů. Vy­mýtím jméno Babylo­nu i jeho po­zůsta­tek, jeho po­tomka i nástup­ce, praví Hos­po­din. 23 Ob­rátím jej v hníz­diště sýčků a v bahni­tou mokři­nu; metlou zká­zy jej vy­metu! praví Hos­po­din zástupů. Ortel nad Asýrií24 Hos­po­din zástupů přísahá: Co jsem za­mýš­lel, se stane, co jsem roz­ho­dl, to bu­de: 25 Ve své zemi roz­dr­tím Asyřana, na svých horách ho rozdupám. Můj lid bude zba­ven jeho jha, jeho bře­meno spadne z je­jich ra­me­na! 26 Toto je roz­hodnutí o ce­lé zemi, ruka vztažená na všech­ny náro­dy. 27 Hos­po­din zástupů roz­ho­dl – kdo mu zabrání? Jeho ruka je vztažená – kdo ji od­vrátí? Ortel nad Filištíny28 V ro­ce, kdy zemřel král Achaz, za­zněl ten­to or­tel: 29 Ne­ra­duj­te se, vy všich­ni Filištíni, že je zlo­me­na hůl to­ho, kdo vás bil. Z hadího ple­mene vzejde bazilišek, jeho plo­dem bude jedovatý had. 30 Nej­chudší z chudých pas­tvu naleznou, ubozí ko­nečně v bez­pečí spočinou, tvůj kořen ale hla­dem umoří­ma tvé po­zůstatky po­bi­ji. 31 Kví­lej, bráno, město, křič! Všichni Fi­lištíni ať se třesou strachy! Od se­ve­ru se valí voj­sko jako dým, nikdo ne­zaos­tává za jeho řa­da­mi. 32 Co od­po­vědět po­s­lům pohanů? To, že Hos­po­din Sion za­ložil – tam jeho ubo­hý lid na­jde zášti­tu.