Bible21 › Izaiáš › 28

Izaiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66

Zmámení vůdci1 Běda ko­runě chlou­by efraim­ských opilců, květu, který zvadne i přes svou nádheru, městu ležící­mu nad úrodným údolím, chloubě těch, kteří jsou vínem zmoženi! 2 Hle – Pánův si­lák udatnýja­ko krupo­bi­tí a vítr ničivý, jak vodní průtrž a mo­cné záplavy­svou pěstí to město k zemi po­razí! 3 Ko­ru­na chlou­by efraim­ských opil­cůbu­de za­šlapá­na pod no­hy. 4 Květ, který zvadne i přes svou nádheru, město ležící nad úrodným údo­lím­do­padne jako první fíky před sklizní – jakmi­le je kdo uvidí, zhltne je, jak mu při­jdou do ru­ky! 5 V ten den bude Hos­po­din zástupůoz­dobnou ko­ru­nou a krásnou če­lenkoupro ty, kdo z jeho lidu zůstanou. 6 Du­chem práva bude pro soud­cea u brá­ny si­lou pro ob­rán­ce. 7 Tihle jsou ale vínem zmámení, potácejí se pivem opilí: kněz i pro­rok jsou pivem zmámení, vínem zmatení, potácejí se pivem opilí, blouzní, když mají vidění, když mají sou­dit, blá­bo­lí. 8 Zvratky pokrývají všech­ny stoly, lejn leží všu­de hro­ma­dy! 9 „Ko­ho se to tu snaží poučit? Komu chce vy­kládat své poselství? Sotva odko­jeným mrňousům, právě od­sta­veným od prsů? 10 Prý: To a to a tak a tak, tam a sem a sem a tam – b­la bla bla!“ 11 Nuže, kok­tavou řečí a cizím jazykem­bu­de Bůh mlu­vit s tím­to náro­dem. 12 Kdy­si jim ře­kl: „To­to je odpočinek, nechte odpoči­nout znavené, toto je chvíle pro oddech!“ Oni to ale slyšet ne­ch­tě­li, 13 a tak jim Hos­po­di­novo slovo bude znít: „To a to a tak a tak, tam a sem a sem a tam – b­la bla bla!“ Jen ať si jdou – na­zpá­tek upadnou, zraní se, chytí se do pasti, v níž uvíz­nou. Úhelný kámen14 Pro­to slyš­te Hos­po­di­novo slovo, vy drzouni, vy, kdo ovládá­te je­ruzalém­ský lid! 15 Říká­te: „Uzavře­li jsme smlou­vu se smrtí, dohodu má­me s podsvětím. Zhoubná záplava když se přižene, nám se nic ne­stane – naším útočištěm je pře­ce lež, ukryli jsme se ve zradě.“ 16 Nuže, toto praví Panovník Hospodin: Hle, pokládám na Si­o­nu ká­men prubířský, kámen ušlech­ti­lý, úhelný, základ nepohnutelný; kdokoli se na něj spolehne, neukvapí se. 17 Jako měřítko us­tanovím právo, za olovnici vez­mu spravedlnost; kroupy pak smetou úkryt vašich lží, vaši skrýš voda za­topí. 18 Zruše­na bude vaše smlou­va se smrtí, padne ta vaše do­hoda s podsvětím. Až se přižene zhoubná záplava, budete jako hlí­na zdu­paná. 19 Kdyko­li se přižene, znovu vás za­sáh­ne – ráno za ránem, v noc i den! Hrůza dočis­ta ochro­mí­ty, kdo po­chopí toto po­sel­ství. 20 Po­stel bude krátká, ne­půjde se narovnat, přikrývka bude úzká, ne­půjde se za­chumlat. 21 Hos­po­din po­vstane jako na hoře Peracim, rozhorlí se jako teh­dy v gi­be­on­ském údolí, aby vy­ko­nal své dílo – své ne­o­byčejné dílo, aby vy­plnil svůj úkol – svůj ne­obvyklý úkol. 22 A pro­to přestaň­te se svou drzostí, ať vaše okovy ne­ztěžknou ještě víc. Pán, Hos­po­din zástupů, mi to­tiž oznámil, že roz­ho­dl o záhu­bě všu­de na ze­mi. Mlácení netrvá navěky23 Na­stav­te uši, slyš­te můj hlas;pozorně slyš­te, co říkám vám! 24 Copak oráč pořád oře, aniž by kdy sel? Copak stále ryje bráz­dy a vláčí pole své? 25 Copak jakmi­le urovná ornici, nezasívá kopr, ne­roz­hazuje kmín? Copak do těch brázd ne­se­je pšenici, ječmen do řádků a špal­du na kra­ji? 26 Tak mu to pře­ce Bůh ukázal, takový řád mu po­znat dal. 27 Kopr se okovaným cepem nemlátí, kmín se ne­mu­sí drtit pod koly – kopr se může vy­třást holí, i pouhý prut stačí na kmín. 28 Obilné zrno je tře­ba vymlátit, mlácení ale netrvá navěky;vozovým ko­lem se přes ně přejíždí, koně je ale ne­d­r­tí. 29 Od Hos­po­di­na zástupů to všech­no po­chází – jak po­divuhodné jsou jeho záměry, jak velko­lepý je v moud­rosti!