Bible21 › Izaiáš › 64

Izaiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66

1 Jako když oheň za­pálí roštía vodu v hrn­ci uvaří, tak ať tví ne­přá­te­lé tvé jméno poznají, ať se před te­bou třesou náro­dy! 2 Jako když jsi ko­nal své neče­kané divy – se­stou­pils a před te­bou se hory roz­třás­ly! 3 Od věků nikdy nikdo neslyšel, nikdo svým okem neviděl, že by nějaký Bůh kro­mě te­bet­ak jednal s tě­mi, kdo če­kají na něj. 4 Za­stáváš se těch, kdo rá­di ži­jí správně, kdo na tvých cestách mys­lí na tebe. Hle, roz­lí­til ses, že jsme stále hřešili. Můžeme snad být spa­seni? 5 Všich­ni jsme jako někdo nečistý, všechna naše sprave­dlnostjak had­ry té, jež krvácí. Všichni vadne­me jako list, jako vichrem unášeni svý­mi vi­na­mi. 6 Nikdo tvé jméno nevzývá, nikdo se ne­pro­bouzí, po to­bě nesahá, když jsi před ná­mi skryl svou tvářa našim vinám nás vy­dal na­po­spas. 7 Ty jsi však, Hos­po­di­ne, Otec náš, my hlí­na jsme a ty Tvůrce náš, tvá ruka nás všech­ny uhnět­la. 8 Ne­hněvej se, Hos­po­di­ne, přespříliš, nevzpomínej navěky na náš hřích. Prosíme tě, už na nás po­hlédni – my všich­ni jsme tvůj lid! 9 Tvá svatá měs­ta jsou zpustošena, ze Si­o­nu je pustina, Jeruzalém leží v su­tinách. 10 V tom našem svatém a slavném chráměkdy­si chvá­li­li tě naši ot­cové – ­teď je z něj ale jen spáleniště, vše, co nám bylo drahé, je zničené! 11 Bu­deš se přes to vše, Hos­po­di­ne, držet zpět? Budeš mlčet a pokořovat nás bez kon­ce?