Bible21 › Izaiáš › 42

Izaiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66

Hospodinův služebník1 Hle, můj služebník, je­hož podpořím, můj vy­vo­lený, je­hož jsem si oblíbil! Na něj svého Du­cha položím, aby šel národům právo vy­hlá­sit. 2 Ne­bu­de křičet, ne­bu­de se přít, jeho hlas ne­bu­de slyšet v ulicích. 3 Nalo­menou tř­ti­nu nezlomí, doutnající knot nezhasí, ale oprav­dové právo vy­hlásí. 4 Ne­vzdá se a nepoleví, dokud nena­sto­lí právo na zemi – ostrovy spo­leh­nou na jeho učení! 5 Tak praví Bůh – Hospodin, jenž stvořil ne­be, které rozložil, jenž překlenul zemi i co raší z ní, jenž li­dem na ní dává dýchánía du­cha po ní chodícím: 6 Já Hos­po­din po­vo­lal jsem tě k vítěz­stvía za ruku tě pevně uchopil; já tě ochráním. Svému lidu dám tě do smlouvy, světlem národů tě učiním, 7 abys slepé oči otevřel, abys vy­ve­dl vězně z žalářea z vězení ty, kdo sedí v temno­tě. 8 Já jsem Hos­po­din – tak se jmenuji, o svo­ji slávu se s jiným nedělím, svou chválu ne­sdílím se so­cha­mi! 9 Hle, mi­nulé věci na­stalya teď vám po­vím o nových. Ještě dříve než vyraší, vám je ohlásím. Nová píseň10 Zpívej­te Hos­po­di­nu novou píseň, po ce­lém světě chval­te jej – ná­mořníci, moře i všech­no v něm, ostrovy i je­jich obyva­te­lé! 11 Ať poušť i její měs­ta zvo­lajíi s osa­da­mi Kedarských, obyvatelé Sely ať jásají, z vr­cholků hor ať křičí ra­dostí! 12 Hos­po­di­nu ať vzdají čest, ať ho chválí na os­t­rovech. 13 Hos­po­din vy­razí jako bojovník, jako hr­di­na se rozhorlí, válečný pokřik mo­cně zakřičí, na své ne­přá­te­le se oboří: 14 Už pří­liš dlouho mlčel jsem, zůstával tiše, držel se. Teď ale vy­křiknu jako při porodu, sténat budu a lapat po de­chu! 15 Zpustoším hory i pahorky, sežehnu na nich všech­ny rostliny, proměním ře­ky v os­t­rovya je­ze­ra vy­suším. 16 Slepé po­ve­du cestou, kte­rou neznali, provedu je stez­ka­mi, o ni­chž netuší. Proměním před nimi tmu ve světloa hrbo­latá mís­ta bu­dou rovinou. Učiním pro ně toto všea ne­opustím je. 17 Ale ti, kdo spo­léha­li na modly, ti, kdo svý­mi bohy na­zýva­li odlitky, takoví bu­dou s han­bou za­hnáni. Hluchý a slepý lid18 Hluší, poslouchejte, slepí, pro­hlédně­te, ať vi­dí­te! 19 Kdo je tak slepý jako můj služebník, hluchý jako po­sel, je­hož jsem pověřil? Kdo je slepý jako ten, je­hož jsem vy­kou­pil – s­lepý jako Hos­po­dinův služebník? 20 To­lik jsi vi­děl, ale ne­dbal jsi, uši máš otevřené, ale nes­lyšíš! 21 Hos­po­din toužil ve své sprave­dlnostisvůj Zákon slavně zve­le­bit. 22 Toto je ale olou­pený, ože­bračený lid, všichni jsou v děrách spoutaní, všichni uvěznění v žalářích. Stali se kořis­tí a ne­bylo zachránce, uloupeni byli a nikdo neře­kl: „Vrať je zpět!“ 23 Kdy­by tak někdo z vás naslouchal! Kdyby tak od nynějška po­zor dal! 24 Kdo to Jáko­ba vy­dal v plen? Kdo lu­pičům ne­chal Izrael? Kdo jiný než Hospodin, proti ně­muž jsme hřešili? Po jeho cestách cho­dit nechtěli, neposlouchali jeho učení, 25 a tak na ně vy­lil svůj hroz­ný hněv – válečné vřavě vy­dal je. Obklopily je pla­me­ny, ale nerozuměli; hořeli, ale k srd­ci si to ne­vza­li.