Bible21 › Izaiáš › 59

Izaiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66

Vaše viny jsou překážka1 Hle – ruka Hos­po­di­nova není krátká, aby za­chraňovat nemohla, jeho ucho není zalehlé, aby nes­lyšel! 2 Vaše viny jsou však překážka­me­zi vá­mi a vaším Bohem, vaše hří­chy vám skryly jeho tvář, aby nes­lyšel. 3 Vž­dyť má­te dlaně po­třísněné krvía prs­ty plné vin;vaše rty mluví samé lži, váš jazyk mumlá pod­losti. 4 Nikdo ne­vo­lá po spravedlnosti, nezastává se věrnosti. Doufají v nico­tu, mluví lži, počnou trápení a rodí neštěstí. 5 Hadí vej­ce vyseděli, pavoučí sítě osnují. Kdo je­jich vej­ce po­zře, zemře; rozmáčkne-li je, zmi­je vy­le­ze! 6 Je­jich pavuči­ny se na šat nehodí, neobléknou se tím, co zhotoví. Jejich či­ny jsou zločiny, na je­jich dlaních lpí nási­lí. 7 Je­jich nohy běží k neštěstí, spěchají pro­lévat krev nevinných. Jejich myšlenky jsou jen zlomyslnosti, zkáza a zhou­ba jsou je­jich průvod­ci. 8 Ces­tu poko­je vůbec neznají, v je­jich stopách je jen bezpráví. Své stez­ky pokrou­ti­li natolik, že tudy kráčející pokoj ne­znají. Uznáváme své zločiny9 Pro­to je od nás právo daleko, proto k nám ne­do­sahuje spravedlnost! Čekáme na svět­lo, a hle – tma; na úsvit, ale kráčí­me v temno­tách. 10 Jak slepí se plíží­me podél zdi, šmátráme jako bez očí. O po­ledni klopýtá­me jako v půlnoci, mezi si­láky jsme jako umrl­ci. 11 Všich­ni mručí­me jako medvědi, tklivě naříká­me jako holubi. Čekáme na právo, ale žádné není, na spásu, ale ta je pryč. 12 Mno­ho je před te­bou našich vin, svědčí pro­ti nám náš vlastní hřích;zůstávají nám naše provinění, uznáváme své zloči­ny: 13 Vzpou­ru a zra­du pro­ti Hospodinu, odvrácení se od Boha, řeči o nási­lí a o útlaku, mumlání lží, jež naše srd­ce zplo­di­la. 14 Právo je zpátky zahnáno, spravedlnost zůsta­la kdesi daleko; pravda ulice­mi klopýtá, poctivost ne­smí do měs­ta. Zastánce a vykupitel15 Prav­da se vy­tra­ti­laa ten, kdo se straní zla, je vy­dáván napospas. Hospodin vi­dí a ne­líbí se mu to, že právo zmize­lo. 16 Když vi­děl, že tu není žádný zastánce, že tu není ani je­den, zhro­zil se. Svou vlastní paží pro­to spásu způsobil, vlastní sprave­dlností se po­sí­lil. 17 Jako pan­cířem se ob­lé­kl spravedlností, na hlavu vzal si přil­bu spasení. Jako ša­ty vzal si rou­cho pomsty, pláštěm hor­livosti se za­ha­lil. 18 Jak si za­s­luhují, tak jim odplatí, hněv má pro pro­tivníky, odpla­tu pro soky;i os­t­rovům odplatí, jak si za­s­louží. 19 Na západě bu­dou Hos­po­di­novo jméno ctí­ta jeho slávu tam, kde slun­ce vychází, neboť se jako prudká ře­ka přivalí, hnaná kupře­du de­chem Hos­po­di­novým. 20 K Si­o­nu při­jde Ten, jenž je vy­koupí – k těm, kdo v Jáko­bovi opouštějí hřích, praví Hos­po­din. 21 A toto bude má smlou­va s ni­mi, praví Hos­po­din: Můj Duch, který je na to­bě, a má slova, jež jsem vložil do tvých úst, se ne­vzdálí od tvých úst ani od úst tvých po­tomků ani od úst po­tomků tvých po­tomků, praví Hos­po­din, od nynějška až navěky.