Bible21 › Izaiáš › 5

Izaiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66

Píseň o vinici1 Své­mu mi­lé­mu zpívat chci­mi­lostnou píseň o jeho vinici: Můj mi­lý míval vi­nici­na úrodném ú­bočí. 2 Okopal ji a zbavil kamení, ušlechtilou révu na ní vysadil. Věž po­stavil upro­střed ní, vykopal v ní i vinný lis. Očekával, že hroz­ny urodí, její plo­dy ale zplaněly. 3 Nyní, občané Je­ruzalé­ma a lide judský, rozsuďte mezi mnou a mo­jí vi­nicí. 4 Co víc se dalo udělat pro moji vinici, než co jsem pro ni učinil? Když jsem očekával, že hroz­ny urodí, proč její plo­dy zplaněly? 5 Nyní vám tedy oznámím, co udělám se svou vinicí: Odstraním její plot a bude vypleněna, zbořím její zeď a bude zdu­pá­na. 6 Ne­chám ji, aby la­dem ležela, neprořezaná, neokopaná, trním a bod­láčím ce­lá zarostlá. Navíc i mrakům poručím, ať na ni ne­prší. 7 Vi­nice Hos­po­di­na zástupů je dům izraelský, jeho mi­lovaná réva je jud­ský lid. Očekával právo, a hle – bezpráví, spravedlnost, a hle – úpění! Šestkrát běda8 Běda vám, kdo sku­pujete dům za do­me­ma spo­jujete pole s polem, takže už ne­z­bývá místo pro jiné – copak jste je­diní obyva­te­lé země?! 9 Hos­po­din zástupů pře­de mnou prohlásil: Jistěže mno­hé domy zchátrají, honosné vily se vy­lidní. 10 Deset akrů vi­nice vy­dá jen je­den džbán, deset měr osiva jen jednu mí­ru zr­na. 11 Běda těm, kdo ráno vstávajía hned se ženou za pitím, kdo vy­sedávají dlouho do noci, než se vínem roz­vášní! 12 Ci­te­ry, lout­ny, tam­burí­ny, píšťaly, víno na je­jich ho­dech nechybí. Hospodinovy skutky je ale nezajímají, dílo jeho ru­kou vůbec ne­vi­dí. 13 A pro­to můj lid půjde do zajetí, neboť mu chybí poznání; jeho uro­zení bu­dou umírat hlady, obyčejní bu­dou žízní vy­prahlí! 14 Záhrobí už pro­to roz­vírá svůj chřtán, jeho be­ze­dná tla­ma zeje dokořán;výkvět i spo­di­na spadne tam, celý ten roz­jařený bujný dav! 15 Člověk bude sražen a každý ponížen, pohledy pyšných skloní se. 16 Hos­po­din zástupů se ale sou­dem vyvýší, svatý Bůh se ukáže svatým ve sprave­dlnosti. 17 Ovce se bu­dou pást jako na vlastních loukách, v troskách bo­háčů se bu­dou pást kůzla­ta. 18 Běda těm, kdo táhnou vinu za pro­va­zy lži, kdo jak vůz na laně vlečou hřích! 19 Těm, kdo ří­kají: „Jen ať si pospíší, ať Bůh ne­o­tálí s dílem svým, abychom si je prohlédli! Jen ať už při­jde s tím, ať Svatý iz­rael­ský svůj záměr naplní, abychom ho poznali!“ 20 Běda těm, kdo ří­kají zlu dob­roa dob­ru zlo, kdo vy­dávají tmu za světloa svět­lo na­zývají tmou, kdo vy­dávají hořkost za sladkos­ta sladkost za hořkost! 21 Běda těm, kdo se po­važují za moudré, kdo si připa­dají ro­zumně! 22 Běda hr­dinům v pi­tí vína, zdatným v nalévání nápo­jů, 23 kteří za úpla­tek osprave­dlní da­re­bákaa sprave­dlivým právo ode­přou! Přispěchá národ z daleka24 Pro­to jako oheň po­ly­ká strništěa seno mizí v plamenech, právě tak ztrouch­niví je­jich kořenya je­jich kvě­ty vítr rozpráší. Zákon Hos­po­di­na zástupů to­tiž zavrhli, slovy Svatého iz­rael­ského po­hrd­li! 25 Hos­po­din pro­to vzplál hněvem na svůj lid, napřáhl pro­ti ně­mu ruku a udeřil, takže se hory za­třás­ly – v ulicích jako smetí leží mrtvoly! Tím vším ale jeho hněv stále nekončí, jeho ruka se ještě chys­tá udeřit. 26 Po­zvedá ko­rouhev pro národ zdaleka, od kon­ce svě­ta ho hvízdnutím přivolá, a hle – hned rych­le přispěchá! 27 Nikdo z nich se ne­u­naví, neklesne, nikdo si ne­z­dřímne ani neusne, neuvolní se jim opa­sek na bedrech, nepřetrhne se jim na obu­vi řemínek. 28 Je­jich šípy jsou os­t­réa všech­ny luky napjaté; kopyta je­jich koní jako kře­me­na je­jich kola jako vichřice. 29 Bu­dou řvát jako lev, jako lvíča­ta spustí řev; zavrčí a chytí úlovek, odvlečou ho pryč a nikdo jim ho ne­vy­rve. 30 V ten den bu­dou vrčet nad svou kořistí, jako když moře burácí. Kdo teh­dy po­hlédne na zemi, uvidí sa­mou tmu a trápení – svět­lo se skryje za mra­ky!