Bible21 › Izaiáš › 23

Izaiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66

Ortel nad Fénicií1 Or­tel nad Týrem: Zámořské lo­di, kví­lej­te – váš do­mov zničen je! Cestou ze země kyper­sképo­zna­li, jak to je. 2 Zmlkně­te, obyva­te­lé pobřeží, vy, kup­ci sidonští, kteří jste z ná­mořnictví zbo­hat­li! 3 Přes velké vody jste vo­zi­li zrno Šíchoru, z úro­dy Nilu jsi, Týre, tyl, byl jsi tržištěm národů. 4 Za­styď se, Si­do­ne, mořská pevnosti, neboť moře promluví: „Nerodím, nemám bolesti, nevychovávám dívky ani mladíky.“ 5 Jakmi­le se o tom do­zvědí v Egyptě, zachváceni bu­dou bo­lestí nad Týrem. 6 Uprch­ně­te někam za moře, obyvatelé po­břeží, kví­lej­te! 7 To­hle že je to vaše město hýření, jež má tak dávné dějiny, jež jeho nohy za­ve­dlyosíd­lit dálné kra­ji­ny? 8 Kdo tak­to roz­ho­dl o Týru, jenž uděloval vlád­cům korunu, jehož ob­chodníci byli vel­možia kup­ci slavní všu­de na ze­mi? 9 Hos­po­din zástupů to rozhodl, aby po­tu­pil všech­nu pyšnou nád­he­rua aby ponížil všech­ny slavné na ze­mi. 10 Ob­dělávej svou zem jako Nil, mořská flo­ti­lo – vž­dyť už tu ani molo ne­zbylo! 11 Hos­po­din vztáhl ruku na moře, aby otřá­sl královstvími; přikázal ohledně Fénicie, aby byly zniče­ny její pevnosti. 12 Ře­kl: „Ne­bu­deš se už radovat, zprzněná panno, Dce­ro sidonská!“ Vzhůru! Na Kypr vy­dej se! Ani tam ale pokoj nena­jdeš. 13 Jen se podívej na zemi Chaldejských, na lid, jenž byl a není víc. Asyřané ji za­ne­cha­li pouštní havěti, obléhací věže vztyči­li pro­ti ní, její paláce zbořili, zbyly hro­ma­dy roz­va­lin. 14 Zá­mořské lo­di, kví­lej­te – vaše útočiště je zničené! 15 V ten den se na Týr za­po­mene na se­dm­desát let, na dobu jedno­ho králov­ského živo­ta. Po se­dm­desá­ti letech to s Týrem bude jako v té písničce o ne­věst­ce: 16 Vez­mi si loutnu, město obcházej, zapomenutá nevěstko! Hraj líbez­ně, zpívej, zpívej, ať si na tebe vzpo­menou! 17 Po se­dm­desá­ti letech Hos­po­din znovu navštíví Týr. Ten se však vrátí ke své­mu ře­mes­lu a bude smilnit se vše­mi králov­ství­mi svě­ta na ce­lém zem­ském po­vrchu. 18 Výdělek a zisk Tý­ru však bude za­svěcen Hos­po­di­nu. Jeho zisk ne­bu­de hro­maděn ani ukládán, ale připadne těm, kdo ži­jí před Hos­po­di­novou tváří, aby moh­li jíst do sytosti a no­sit krásné ša­ty.