Bible21 › Izaiáš › 10

Izaiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66

1 Běda těm, kdo uzákoňují zlé zákony, těm, kdo sepisují kruté předpi­sy, 2 aby ovlivni­li sou­dy s chudáky, ubohým v mém lidu aby právo upřeli, aby se vdovy staly je­jich kořistí, aby okráda­li si­ro­tky! 3 Co si počnete v den odplaty, až zdálky přižene se neštěstí? Koho po­běží­te o po­moc poprosit? Kde za­ne­chá­te své bo­hatství? 4 Ne­z­bu­de vám než se krčit s vězni, než padnout mezi mrtvými. Tím vším ale jeho hněv stále nekončí, jeho ruka se ještě chys­tá udeřit! Běda Asýrii5 Běda Asýrii, met­le mého hněvu – hůl v je­jich ruce je má prch­livost! 6 Vy­pravil jsem je pro­ti bezbožné­mu národu, poslal jsem je na lid, jenž ve mně budí zlost, aby se vrh­li na kořist, aby shráb­li lup, aby je pošlapa­li jak bahno v ulicích. 7 Asyr­ský král však tak­to nepřemýšlí, jiné zámě­ry nosí na srd­ci – mys­lí jen na to, jak by hubil, jak by vy­mý­til mno­hé náro­dy. 8 Říká totiž: „Nejsou mí ve­li­te­lé samí králové? 9 Ne­do­padlo Kalno jako Karkemiš? Nedopadl Chamát jako Arpád? Nedopadlo Sa­maří jako Da­mašek? 10 Má ruka uchvá­ti­la mod­lářská království, jež mě­la lepší so­chy než Je­ruzalém a Sa­maří. 11 Co jsem pro­ve­dl se Sa­mařím a jeho modlami, to pro­ve­du s Je­ruzalé­mem a jeho sochami!“ 12 Pro­to, až Pán dokončí vše, co chtěl vy­ko­nat pro­ti hoře Sion a Je­ruzalé­mu, po­trestá asyr­ského krále za jeho zpupnou pý­chu a za to, jak s na­dutě po­výšeným po­hle­dem 13 říká: „Svou vlastní si­lou jsem to způso­bi­la svou moud­rostí – vž­dyť jsem zkušený! Hranice národů jsem odstranil, vyplenil jsem je­jich poklady, zporážel jsem je­jich trů­ny jako býk. 14 Bo­hatství národů má ruka pobrala, jako se hníz­do vybírá; jako se sbírají opuštěná vajíčka, tak jsem já ce­lou zemi vy­sbíra­la nikdo ani křídlem nezamával, neotevřel zobák, aby zapípal.“ 15 Ho­nosí se se­ke­ra nad to­ho, kdo s ní seká? Povyšuje se pila nad svého drvoštěpa? Jako by met­la máva­la tím, kdo ji zvedá, a hůl se chlu­bi­la, že není dřevěná! 16 A pro­to Panovník, Hos­po­din zástupů, sešle na je­jich vy­pa­sen­ce úbytěa pod je­jich chlou­bou za­pálípla­men nejprudší. 17 Svět­lo Iz­rae­le se stane ohněm, jejich Svatý bude plamenem; v je­diném dni ten oheň po­hl­tíje­jich trní i bod­láčí. 18 Je­jich krásné lesy i za­hra­dyaž ke kořenům vypálí, jako když choré sklátí cho­ro­ba. 19 Z lesů jim zůstane tak málo stromů, že by je i dítě moh­lo spočítat. Pozůstatek se navrátí20 V ten den už po­zůsta­tek Iz­rae­le a ti, kdo se za­chrání z domu Jáko­bova, ne­bu­dou spo­léhat na to­ho, kdo je bi­je, ale bu­dou oprav­dově spo­léhat na Hos­po­di­na, Svatého iz­rael­ského. 21 Po­zůsta­tek se navrátí, po­zůsta­tek Jáko­ba se navrátí k Mo­cné­mu Bo­hu. 22 I kdy­by tvého li­du, Iz­rae­li, bylo jako pís­ku v moři, jen po­zůsta­tek se navrátí. Záhu­ba už je roz­hodnu­ta, sprave­dlnost při­jde jako záplava. 23 Pán, Hos­po­din zástupů, se roz­ho­dl přivést na ce­lou zemi záhu­bu. 24 Nuže, toto praví Pán, Hos­po­din zástupů: „Můj li­de, jenž byd­líš na Si­o­nu, ne­boj se Asyřanů, kteří tě bi­jí metlou a zvedají na tebe hůl tak jako kdy­si Egyptští. 25 Má prch­livost to­tiž vel­mi brzy skončí a můj hněv se ob­rátí k je­jich záhubě.“ 26 Hos­po­din zástupů po nich šleh­ne bičem, jako když po­razil Mi­dián­ce u Havraní skály; zvedne hůl nad moře tak jako kdy­si v Egyptě. 27 V ten den je­jich bře­meno spadne z tvého ra­mene a je­jich jho ze tvé šíje – jho se po ole­ji se­smekne. 28 Při­táh­li do Ajatu, prošli Migronem, v Mi­chma­su zří­di­li si skla­diště. 29 Pro­š­li průsmykem: „Přenocujeme v Gebě!“ Ráma se vyděsila, Gibea Saulova se dala na útěk. 30 Ga­lim­ská dce­ro, hla­si­tě naříkej! Laišo, poslouchej! Anatote, při­dej se! 31 Madme­na se rozutekla, obyvatelé Ge­bi­mu skry­li se. 32 V Nobu se za­staví ještě dnes, proti hoře Dce­ry si­on­ské zvednou pěst, pohrozí je­ruzalém­ské výšině. 33 Avšak hle, Panovník, Hos­po­din zástupů, strašlivou si­lou ty větve oklestí. Pokácí ty statné velikány, sraženi bu­dou i nej­vyšší. 34 Se­ke­rou vy­mýtí ty les­ní houštiny, libanonský les padne před Vznešeným!