Bible21 › Izaiáš › 26

Izaiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66

Pevné město1 V ten den se v jud­ské zemi bude zpívat tato píseň: Máme pevné město – on sám je jeho spásou, jeho valem a hrad­bou. 2 Otevřete brány, ať ve­jde sprave­dlivý lid, který se drží věrnosti. 3 Člověka s pevným po­sto­jem­chráníš doko­nalým pokojem, vždyť spo­léhá se na te­be. 4 Doufej­te v Hos­po­di­na vž­dycky, navěky – S­kalou věků je jen Hos­po­din! 5 On strhává do­lů obyva­te­le výši­na ne­do­bytné město boří; boří je až k zemi, až do pra­chu je sráží. 6 Bude za­šlapáno pod nohy, pod nohy ztrápených, kroky ubo­hých. Tví mrtví ožijí7 Ces­ta sprave­dlivého je poctivá, stezku sprave­dlivého vy­rovnáš. 8 Na cestě tvých soudů, Hospodine, v tebe doufáme; po tvém jménu, po tvé připo­mín­cev duši touží­me. 9 Má duše v noci touží po tobě, můj duch tě hledá s úsvitem. Když se tvé sou­dy dějí na zemi, obyvatelé svě­ta se učí sprave­dlnosti. 10 Když se však pro­kazuje vlídnost lumpovi, spravedlnosti se neučí; v zemi práva pak páchá bezpráví, nevidí, jak vznešený je Hos­po­din. 11 Svou ru­kou, Hos­po­di­ne, hrozíš jim, oni to ale nevidí. Ať vi­dí, jak hor­líš pro svůj lid! Ať se zastydí! Ať všech­ny tvé ne­přá­te­le oheň po­hl­tí! 12 Nám však, Hos­po­di­ne, pokoj působíš; za vše, co jsme uděla­li, jsi nám odpla­til. 13 Hos­po­di­ne, Bože náš, jiní krom tebe vlád­li nám, my však jen na tebe chce­me spoléhat, jen tvo­je jméno uctívat. 14 Už jsou však mrt­ví, neožijí, nevstanou je­jich mrt­vo­ly – vž­dyť jsi je ztre­stal, vyhladil, nenechal jsi po nich ani památky. 15 Roz­množil jsi národ, Hospodine, rozmnožil jsi národ, oslavil ses, rozšířil jsi všech­ny naše hranice! 16 Hos­po­di­ne, hleda­li tě ve svém soužení, když jsi je na­po­mínal, šepta­li mod­lit­by. 17 Jako těhotná, když má porodit, trpí a sténá bolestí, tak jsme na tom před te­bou byli my, tak jsme, Hos­po­di­ne, trpě­li. 18 Byli jsme těhotní, mě­li jsme bolesti, jen pouhý vítr jsme ale rodili: spásu jsme na zemi nezpůsobili, obyvatelé svě­ta ne­pad­li. 19 Tví mrt­ví ale oži­jí, vstanou mé mrtvoly. Probuďte se, pro­z­pěvuj­te, v pra­chu pohřbení! Tvá rosa je jako rosa svítání, zemi mrt­vých s ní za­vlažíš! 20 Ve­jdi, můj li­de, do svých pokojů, zavři za se­bou dveře. Schovej se na malou chviličku, než přejde jeho hněv. 21 Hle – Hos­po­din opouští svůj příbytek, aby ztre­stal viny obyva­tel země. Země odkryje na ní pro­li­tou krev, přestane přikrývat své za­bi­té.