Bible21 › Izaiáš › 6

Izaiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66

Svatý, svatý, svatý1 V ro­ce, kdy zemřel král Uziáš, jsem spatřil Pá­na sedícího na vznešeném a vy­výšeném trůnu a lem jeho rou­cha na­plňoval chrám. 2 Nad ním se vznáše­li se­rafové, každý se šesti křídly: dvě­ma si za­krýva­li tvář, dvě­ma si za­krýva­li nohy a dvě­ma léta­li. 3 Je­den ke druhé­mu při­tom volali: „Svatý, svatý, svatý je Hos­po­din zástupů, jeho sláva na­plňuje všech­nu zem!“ 4 Hla­sem toho vo­lání se chvěly čepy veřejí a chrám se na­plnil dý­mem. 5 Teh­dy jsem zvo­lal: „Běda mi – teď za­hynu! Jsem člověk s nečis­tý­mi rty, ži­ji upro­střed lidu s nečis­tý­mi rty, a při­tom jsem na vlastní oči spatřil Krále, Hos­po­di­na zástupů!“ 6 Vtom ke mně při­letěl je­den ze se­rafů, v ruce žhavý uhlík vzatý kleště­mi z ol­táře. 7 Do­tkl se mých úst a ře­kl: „Hle, ten­to uhlík se do­tkl tvých rtů; tvá vina byla od­straně­na a tvůj hřích očištěn.“ 8 Po­tom jsem us­lyšel Pánův hlas: „Ko­ho pošlu? Kdo nám půjde?“ „Zde jsem, poš­li mě!“ od­po­věděl jsem. 9 Teh­dy ře­kl: „Jdi a vy­řiď to­muto lidu: ‚Slyšte a po­s­lou­chej­te, ale nerozumějte, hleďte a dívej­te se, ale nevězte!‘ 10 Zatvrď srd­ce to­ho­to lidu, zacpi jim uši a za­vři oči, aby oči­ma ne­u­vi­dě­li, uši­ma neuslyšeli, srdcem ne­po­chopi­li a ne­ob­rá­ti­li se, aby ne­by­li uzdraveni.“ 11 Ze­ptal jsem se: „­Na jak dlouho, Pane?“ a on odpověděl: „Dokud se měs­ta ne­stanou troskami, v ni­chž se nebydlí, dokud ne­bu­dou domy bez li­día země ob­rácená v su­ti­ny. 12 Dokud Hos­po­din ne­vy­žene lidi pryč, takže tu zemi všich­ni opustí. 13 Kdy­by v ní zůsta­la i jen desetina, musí být znovu vypleněna. Ale jako dub, jako mo­cný stromzane­chá pahýl, když je poražen, tak je svaté símě oním pahýlem.“