Bible21 › Izaiáš › 24

Izaiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66

Zhouba země1 Hle, Hos­po­din vy­plení zemi, zcela ji zpustoší; zohaví její vzezření, její obyva­te­le roz­ptýlí. 2 Stejně do­padne kněz i kmán, otrok i jeho pán, děvečka i její paní, ti, kdo ku­pují i kdo prodávají, věřitelé i dlužníci, lichváři i je­jich obě­ti. 3 Zem bude úplně vypleněna, o všech­no bude olou­pe­na – ta­kové slovo vy­šlo od Hos­po­di­na! 4 Zem chřadne, uvadá, celý svět vadne vyčerpán, vyčerpán je i výkvět národa. 5 Země je po­sk­vrně­na svý­mi obyvateli; neboť pře­kroči­li zákony, na us­tano­vení ne­dba­lia věčnou smlou­vu zruši­li. 6 To pro­to zemi hl­tá pro­kletía její obyva­te­lé pykají; obyvatelé země mizejí, zbývají už jen nemno­zí. 7 Nové víno vy­schlo, réva uvadá, namísto ra­dovánek každý naříká. 8 Umlklo ve­se­lé chřestění tamburín, ztichlo hlučení hýřících, umlkly ra­dostné zvu­ky ci­te­ry. 9 Už ne­pi­jí víno s písněmi, pijákům zhoř­kl nápoj opojný. 10 Roz­bořeno je město marnosti; vchody všech do­mů za­ta­ra­se­ny. 11 Že není víno, zní nářek v ulicích, nastal sou­mrak vše­ho veselí, radost ode­š­la do vy­hnan­ství. 12 Z měs­ta zůstaly pusté trosky, brána roz­tříště­na na ku­sy. 13 Toto se stane na ze­mi­me­zi náro­dy – ja­ko když se češou olivy, jako když po vi­no­braní zbu­dou paběrky. Hospodin se oslaví14 Hla­si­tě po­tom vy­křiknou radostí, západ za­jásá, až Hos­po­din se oslaví. 15 Pro­to i na východě chval­te Hospodina, jméno Hos­po­di­na, Boha Izraelova, ať zní na mořských po­břežích. 16 Slyší­me chvalo­z­pěv z nejza­zších krajů: „Sláva Spravedlivému!“ Já ale říkám: „Zle je mi, zle je mi! Běda mi – zrád­ci zradili, zrádci zrádně zradili!“ 17 Strach a prach a past­na te­be, kdo zemi obýváš! 18 Kdo uteče, až za­zní strašný hlas, upadne do pro­pasti v prach;kdo z pro­pasti se vyškrábá, nad tím se sklapne past. Nebeské prů­du­chy se otevřou, zemské zákla­dy se otřesou: 19 Země se lá­me, lá­me se, země se hroutí, hroutí se, země se třese, třese se! 20 Země se mo­tá, mo­tá se jako opilec, chvěje se jako chýše pod vichrem. Její pro­vinění na ni těžce dopadne, zhroutí se a už ne­vstane. 21 V ten den Hos­po­din po­trestá mo­cnosti na­hoře na nebi i krále dole na ze­mi. 22 Bu­dou na­hnáni jako vězni do jámy, bu­dou za­vřeni v žaláři; po dlouhé době pak bu­dou sou­zeni. 23 Měsíc zůstane užas­lý i samo slun­ce se za­stydí, až se Hos­po­din zástupů na hoře Sion v Je­ruzalémě ujme králov­ství a zjeví svou slávu před svý­mi stařeši­ny.