Bible21 › Izaiáš › 66

Izaiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66

Sami si zvolili své cesty1 Toto praví Hospodin: Nebe je můj trůn, zemi mám u no­hou jako podnožku. Kde mi to chcete stavět dům? Kde má být místo, kde bych spoči­nul? 2 Vž­dyť jsem to všech­no svou ru­kou učinil, a tak všech­no vznik­lo, praví Hospodin. Všímám si ale ztrápený­cha v du­chu zkroušených, kteří se chvějí před slovem mým. 3 Kdo poráží býka, za­bíjí člověka, kdo obě­tuje beránka, rdou­sí psa, kdo nese obětní dar, přináší krev prasat, kdo pálí ka­di­dlo, modlu uctívá! Oni si sami zvo­li­li své cesty, ve svých ohavnos­tech si z duše li­bují, 4 a tak pro ně zvo­lím kruté zacházení, přivedu na ně, če­ho se strachují! Volal jsem to­tiž, ale neodpovídali, mluvil jsem, ale neposlouchali, ale pá­cha­li, co je zlé v mých očích;zvolili si, co se mi ne­líbí. 5 Slyš­te slovo Hospodinovo, vy, kdo se před jeho slovem chvějete: Vaši bratři, kteří vás nenávidí, kteří vás pro mé jméno zavrhli, říkají: „Ať už se Hos­po­din oslaví, ať vi­dí­me to vaše veselí!“ – Ta­koví se však han­by doč­kají. 6 Z měs­ta je slyšet hluk! Hlas je slyšet z chrámu! Hlas Hospodinův, který svým ne­přá­te­lům nese odpla­tu! Rodící Jeruzalém7 Po­ro­di­la dřív, než na ni přišly bolesti; dříve než za­sténa­la, na­ro­dil se jí syn! 8 Kdo kdy slyšel co takového? Kdo kdy vi­děl co podobného? Vznikne snad země v jednom dni? Narodí se národ v je­den okamžik? Jakmile však Dce­ra si­on­ská ro­dit začala, hned svo­je dě­ti na svět přive­dla! 9 Copak já, který otevírám lůno, nepůsobím i po­rod? praví Hospodin. Copak já, který vedu k porodu, lůno uzavřu? praví tvůj Bůh. 10 S Dce­rou je­ruzalém­s­kou se veselte, všichni, kdo ji mi­lu­jete, jásejte! Radujte se, ra­duj­te spo­lu s ní, všichni, kdo jste nad ní truch­li­li! 11 Bu­dete sát do sytosti z prsů její útěchy, zalykat se rozkoší v jejím kyprém náručí! 12 Ne­boť toto praví Hospodin: Hle – jako ře­kou za­plavím ji poko­je­ma slávou národů jako roz­vodněným potokem. Budete se ko­jit v jejím náručí, na jejím klíně bu­dete laskáni. 13 Jako když matka své dítě konejší, tak já vás po­těším – v Je­ruzalémě do­jdete útě­chy. 14 Až to uvi­dí­te, vaše srd­ce za­jásáa ce­lí roz­kvetete jako bylina. Hospodinovým služebníkům bude zjevná jeho ruka, na své ne­přá­te­le se však rozhněvá. Hospodin přichází15 Hle – Hos­po­din při­chází s ohněm, jeho vozy jsou jako vichřice! V zuřivosti vy­li­je svůj hněv, své hroz­by v pla­menech. 16 Hos­po­din se bude sou­dit ohněm, svým mečem s každým člověkem; Hospodin mno­hé po­bi­je. 17 Ti, kdo se po­svěcují a očišťují pro za­hra­dypo vzo­ru to­ho, kdo je vpro­střed nich, ti, kdo jedí maso pra­sat, krys a jiné havěti, zahynou spo­lu s ním, praví Hos­po­din. 18 Já však znám je­jich skutky i je­jich smýšlení, a pro­to při­jdu, abych shro­máž­dil všech­ny náro­dy a jazyky; při­jdou a moji slávu uvi­dí! 19 Vložím na ně zna­mení a ty, kteří vy­váz­nou, pošlu mezi náro­dy – do Taršiše, Li­bye a Ly­die, k těm slavným lučištníkům, do Tu­balu a Ře­cka, ke vzdáleným os­t­rovům, kde o mně ještě nikdy nes­lyše­li a moji slávu nikdy ne­vi­dě­li. Bu­dou zvěstovat mou slávu mezi náro­dy! 20 Na koních, vo­zech a po­vo­zech, na mez­cích a vel­blou­dech pak přivedou všech­ny vaše bra­t­ry ze všech národů jako dar Hos­po­di­nu na moji sva­tou horu do Je­ruzalé­ma, praví Hos­po­din. Přivedou je tak, jako když synové Iz­rae­le přinášejí svůj dar do Hos­po­di­nova domu v čis­tých nádobách. 21 A i z nich něk­teré při­jmu za kněží a levi­ty, praví Hos­po­din. 22 Jako to nové nebe a nová zem, které učiním, zůstanou pře­de mnou, praví Hospodin, tak zůstane i vaše jméno a vaši po­tom­ci. 23 Od novo­luní do novoluní, od so­bo­ty do so­bo­typři­cházet bu­dou všich­ni lidé, aby se mi klaně­li, praví Hos­po­din. 24 Vy­jdou a spatří mrt­vo­lytěch, kdo se pro­ti mně vzbouřili. Jejich červ to­tiž ne­hyne a je­jich oheň ne­has­ne – všem li­dem bu­dou k výstraze!