Bible21 › Izaiáš › 40

Izaiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66

Hlas volajícího1 Po­těšuj­te, po­těšuj­te lid můj, praví váš Bůh. 2 Mluv­te lás­kyplně k Je­ruzalé­mua ohlašuj­te mu, že už skonči­la jeho poroba, že jeho vina je splacena, že ho svou ru­kou ztre­stal Hos­podin­dvojnásob za vše­chen jeho hřích. 3 Hlas volajícího: „Připravte na pouš­ti ces­tu Hospodinovu, vyrovnejte v pustině stezku Bohu naše­mu! 4 Každé údo­lí ať je vyvýšeno, každá hora a výši­na ať poklesnou; co je hrbo­laté, ať je vyrovnáno, pahorkatina ať je plani­nou. 5 Ne­boť se zjeví sláva Hos­po­di­novaa všich­ni li­dé naráz uvidí, že ús­ta Hos­po­di­nova mluvila.“ 6 Hlas říká: „Volej!“ A já se ptám: „Co vo­lat mám?“ Každý člověk je jako tráva, všechen jeho půvab jako polní květ. 7 Usy­chá tráva, kvítí uvadá, jak na něj za­vane Hos­po­dinův dech. Lidé jsou za­jis­té ta tráva. 8 Usy­chá tráva, kvítí uvadá, slovo naše­ho Boha však věky přetrvá. 9 Na vy­sokou horu vy­stup si, kdo ne­seš dob­ré zprávy Sionu; hlasitě vo­lej ze všech sil, kdo ne­seš dob­ré zprávy Jeruzalému! Hlasitě vo­lej, nic se nestrachuj, ekni jud­ským městům: „Hle, váš Bůh!“ 10 Hle, Panovník Hos­po­din v moci při­cházía jeho paže bude vládnout s ním. Hle, jeho odpla­ta jde s ním, jeho odmě­na ho před­chází. 11 Jako pastýř bude své stádo pást, shromáždí do náručí beránky, bude je no­sit na rukách, zvolna po­ve­de březí ovečky. Ke komu ho chcete přirovnat?12 Kdo shrnul vody do hrstia nebe prs­ty rozměřil? Kdo prach země vsypal do mírky, kdo vložil hory na váhya zvážil je i s pahorky? 13 Kdo Hos­po­di­nova du­cha usměrni­la stal se mu rád­cem, aby ho poučil? 14 S kým se ra­dil, aby mu něco vysvětlil, aby ho stez­ce práva naučil, aby mu předal věděnía se­z­ná­mil ho s cestou moud­rosti? 15 Hle, náro­dy jsou jako kapka do vědra, neváží víc než smítko na vahách, on zvedá os­t­rovy jako prach. 16 Li­banon by ne­vy­stačil ani na podpal, k obě­ti by ne­stači­la jeho zvíře­na. 17 Všech­ny náro­dy jsou před ním jako nic, jsou pro něj nico­ta a ještě míň! 18 Ke komu chcete Boha přirovnat? Čemu se pod­le vás podobá? 19 Od­li­té mod­le řemeslníka, pozlacené od zlatníka, s řetíz­ky tepaný­mi ze stříb­ra? 20 Ane­bo obětní­mu daru chudáka, jenž trvan­livé dře­vo vy­bíráa hledá zručného řemeslníka, ať po­staví modlu, co se ne­hýbá? 21 Copak to nevíte? Copak neslyšíte? Copak se vám to od počátku neoznamuje? Copak od za­ložení země ne­ro­zumí­te? 22 On se nad ob­zo­rem na trůn usadil, obyvatelé země jsou pro něj kobylky. On pro­stírá nebe jako baldachýn, roztahuje je jako stan k byd­lení. 23 On panovníky vniveč obrací, soudcové země jsou pro něj nicotní. 24 Sotva jsou za­sazeni, sotva zaseti, sotva za­pustí v zemi kořeny, jak na ně za­vane, uschnou hned, jak plevy odnáší je vichřice. 25 Ke komu mě tedy chcete přirovnat? Svatý říká: Kdo se mi vy­rovná? 26 Zvedně­te oči a pohleďte: Kdo stvořil toto vše? Kdo koná přehlídku hvězdných zástupů, kdo je vo­lá jménem, všech­ny do počtu? Má ne­smírnou sílu, jeho moc je úžasná – nikdy mu ne­chybí ani je­diná! 27 Pro­č tedy říkáš, Jákobe, proč si, Iz­rae­li, stěžuješ: „Má ces­ta je Hos­po­di­nu ukrytá, můj Bůh si ne­všímá mých práv“? 28 Copak to nevíš? Copak neslyšíš? Hospodin, Bůh věčnosti, jenž stvořil zem­ské končiny, není una­ven ani vy­čerpán – je­ho moud­rost je ne­z­měrná! 29 On dává sílu zna­vený­ma vy­sílené umí po­sí­lit. 30 Mladí jsou una­vení, zesláblí, mládenci klopý­tají a pa­dají, 31 kdo ale v Hos­po­di­na doufají, ti nabývají nových sil: Vznášejí se jako na or­lích perutích, běží a nejsou vyčerpáni, kráčí a nejsou zna­veni.