Bible21 › Izaiáš › 17

Izaiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66

Ortel nad Damaškem1 Or­tel nad Damaškem: Hle, Da­mašek přestane být městem, bude z něj pouhá hro­ma­da trosek! 2 Jeho měs­ta bu­dou navěky opuštěna, stanou se útočištěm pro stádaa ne­bu­de, kdo by je ode­h­nal. 3 Efraim při­jde o svo­ji pevnost, Damašek přestane být králov­ství­ma po­zůsta­tek Ara­mu­do­padne jako sláva Iz­rael­ců – tak praví Hos­po­din zástupů. 4 V ten den Jáko­bova sláva uvadnea jeho vy­pa­sené tělo vy­hubne. 5 Bude to, jako když se o žni sklízí obilí, když se shro­mažďují kla­sy v náručí; bude to, jako když se sbírají kla­syv údo­lí Refaim. 6 Zbu­dou z něj pouhé paběrky, jako když se češou olivy: dvě tři olivky na vrchu koruny, čtyři pět se jich urodí na větvích – tak praví Hos­po­din, Bůh Iz­rael­ský. 7 V ten den člověk vzhlédne ke své­mu Tvůrci, k Svaté­mu iz­rael­ské­mu po­hled ob­rátí. 8 Ne­bu­de už vzhlížet k ol­tářům, k vlastno­ruční­mu dílu, přestane ob­divovat po­svátné kůly a ka­di­dlové ol­táříky, jež si sám vy­ro­bil. 9 V ten den bu­dou je­jich mo­cná měs­ta opuště­na, jako když Hivej­ci a Emo­rej­ci utek­li před syny Iz­rae­le – všu­de samá pusti­na. 10 Za­po­mně­la jsi na Boha své spásy, na skálu své síly nemyslíš. Proto, ač sázíš vzácné rost­li­nya pěs­tuješ si révu z cizi­ny, 11 i kdy­by ti vy­puče­ly ještě v den sadby, ještě to ráno kdy­by ti rozkvetly, sklizeň ti ale najednou zmizív den cho­ro­by a hroz­né bo­lesti. 12 Běda bouřícím davům li­díja­ko když bouří moře při bouři! Běda národům burácejícímja­ko burácejí vody v peřejích! 13 Ač burácejí náro­dyja­ko burácením vod mohutných, až on je okřikne, uprch­nou do dá­li­ja­ko plevy hnané větrem po kopcích, jako chmýří ve vichřici. 14 S veče­rem při­cházejí náhlé hrůzy, než se však ro­ze­dní, už jsou pryč. Takový je úděl těch, kdo nás plení, takový osud těch, kdo nás dran­cují.