Bible21 › Izaiáš › 30

Izaiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66

Vzpurný lid1 Běda vzpurným dětem! praví Hospodin. Spřádají plá­ny, jež nejsou ze mne, vstupují do smlou­vy ne s mým Duchem, a tak jen vrší hřích na hřích. 2 Do­lů do Egyp­ta se vydali, aniž se pta­li na mé výroky. V síle fa­rao­na hledají bezpečí, do stínu Egyp­ta se chtějí uchý­lit. 3 Fa­rao­novou si­lou však bu­dete zklamáni, egyptský stín vás přive­de do han­by! 4 Vaši vel­moži sice byli v Soanu, vaši po­s­lové šli do Chane­su, 5 tím li­dem ale bu­dou všich­ni zklamáni, neboť jim ne­bu­de moci pomoci; nepřinese vám pro­spěch ani výhodu, ale jen hanbu a po­hanu. 6 Or­tel o zvířa­tech v Negevu: Zemí ne­bez­pečí a soužení, kde jsou lvice a řvou­cí lvi, zmije a jedovatí hadi, na hřbetech os­lů ve­zou bohatství, na hrbech vel­bloudů ne­sou pokla­dy­li­du, který jim nemůže ni­jak po­mo­ci, 7 Egyp­tu, který ne­z­může vůbec nic, a pro­to ten národ na­zývám„Ne­hybná ob­luda“. 8 Nyní jdi, vy­ryj to pro ně do tabulky, zaznamenej to do knihy, ať je to pro bu­dou­cí dnyvěčným svě­de­ctvím: 9 Toto je vzpurný lid, synové prolhaní, synové, kteří nes­lyší Hos­po­di­novo učení. 10 Ří­kají vi­dou­cím: „Neměj­te vidění!“ a pro­rokům: „Ne­pro­ro­kuj­te nám pravdu. Říkejte nám jen li­cho­tkya pro­ro­kuj­te lži! 11 Sejdě­te z ces­ty, od­boč­te ze stezky, s tím Svatým iz­rael­ským nás nech­te být!“ 12 Nuže, toto praví Svatý izraelský: Protože jste toto slovo za­vrh­lia věři­li radě­ji nási­lí a lsti, na které jste se spo­leh­li, 13 pro­to vám bude ten­to hříchja­ko trh­li­na zející ve vy­soké zdi, která se náhle zřítí v okamžik. 14 Jak hliněný džbán roz­bi­ta bude na kusy, bez mi­losti se roztříští, takže se nena­jde mezi úlomkyani střep na žhavé uhlí­kyne­bo k nabrání vody ze stud­ny. 15 Toto praví Panovník Hos­po­din, Svatý izraelský: V ob­rácení a spoči­nutí je vaše bezpečí, v kli­du a spo­leh­nutí vaše vítězství; vy jste však ne­ch­tě­li. 16 Řek­li jste: „Niko­li, uteče­me na koních!“ Nuže, bu­dete mu­set utíkat. „Uhánět bu­dem na rych­lých vranících!“ Nuže, bu­dou vás rych­le pronásledovat. 17 Tisíc vás uteče, když vás je­den okřikne, když za­křičí pět, všich­ni prchnete, až na­ko­nec zůstanete sa­mi­jak vlaj­kový stožár na vr­cho­lu hory, jako ko­rouhev na kop­ci. To je ta cesta18 Hos­po­din čeká, aby se nad vá­mi smiloval, povstane, aby se nad vá­mi slitoval. Hospodin je pře­ce Bo­hem práva – blaze každé­mu, kdo na něj očekává! 19 Si­on­ský li­de, jenž byd­líš v Je­ruzalémě, více už pla­kat ne­bu­deš. Jakmi­le za­zní tvé vo­lání, za­hrne tě svou mi­lostí. Jakmi­le us­lyší, hned ti od­po­ví. 20 I když vám Pán dává chléb soužení a vodu po­ro­by, tvůj Uči­tel však ne­zůstane skryt – svého Uči­te­le na vlastní oči uvi­díš! 21 Vy­dá­te-li se do­prava nebo do­le­va, vlastní­ma uši­ma za se­bou us­lyšíš: „To je ta ces­ta, jdě­te po ní.“ 22 Teh­dy své po­stříbřené so­chy i po­zlacené mod­ly za­vrh­nete jako nečis­té. Za­hodíš je jako krví na­sáklé had­ry a řekneš: „Pryč s tím!“ 23 On také sešle déšť tvé­mu se­meni, které roz­síváš na ze­mi, a pokrm, který země urodí, bude vy­datný a bo­hatý. Tvůj do­by­tek se bude v ten den pást na ši­rých pas­t­vinách. 24 Býci i osli, kteří ob­dělávají ze­mi, se bu­dou kr­mit pící šťavna­tou, čechranou vi­dle­mi a lopa­tou. 25 Z každé mo­hutné hory a vy­sokého návrší po­tečou po­toky vody v onen den ve­liké porážky, kdy padnou pevnosti. 26 Svět­lo měsíce bude jako svět­lo slu­neční a svět­lo slun­ce bude sedmkrát jasnější – jako svět­lo sed­mi dní – v onen den, kdy Hos­po­din ováže zranění svého lidu a uz­draví rá­ny, jež jim za­sa­dil. Hůl na Asýrii27 Hle, Hos­po­di­novo jméno zdálky přichází, jeho hněv plane, zvedá se hustý dým. Jeho rty jsou plné zuření, jeho jazyk jak oheň sžíravý, 28 jeho dech jako ře­ka v povodni, která až k bradě vy­stoupí – při­chází přesít náro­dy sí­tem marnosti, sevřít jim če­listi uz­dou bloudění. 29 Teh­dy vám bude do zpěvu, jako když se v noci za­svěcují slavnosti; v srd­ci bu­dete ve­se­lí, jako když průvod s píšťala­mi stoupá na Hos­po­di­novu ho­ru, ke Skále Iz­rae­le. 30 Hos­po­din bude burácet svým majestátním hla­sem a ukáže, jak jeho paže do­léhá s hroz­ným hněvem, s pla­me­ny sžírajícího ohně, s průtrží, li­jákem a krou­pa­mi. 31 Hos­po­din svým hla­sem vy­děsí Asýrii, svou ho­lí ji bude bít. 32 Ke každé­mu ú­de­ru met­ly, který jí Hos­po­din za­sadí, bu­dou hrát tam­burí­ny a ci­te­ry – pouhým mách­nutím ruky je v bitvě po­razí. 33 Už dávno je připra­veno tofetské ohniště, dost hlu­boké a ši­roké i pro krále! Hranice na­rovná­na, ohně i dříví do­sta­tek. Jako proud sí­ry za­pálí ji Hos­po­dinův dech!