Bible21 › Izaiáš › 37

Izaiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66

Dnes je den soužení1 Když to král Eze­chiáš us­lyšel, roz­tr­hl své rou­cho a za­halen pyt­lovi­nou vešel do Hos­po­di­nova do­mu. 2 Správ­ce paláce Eli­a­ki­ma, písaře Šebnu a starší kněze, za­halené pyt­lovi­nou, po­slal k pro­roku Iza­iášovi, synu Amo­sovu, 3 aby mu řek­li: „Tak praví Eze­chiáš: Dnes je den soužení, trestání a ponížení. Po­rod už za­čal, ale není dost sil. 4 Kéž by Hos­po­din, tvůj Bůh, slyšel, co ře­kl nej­vyšší ko­moří vy­s­laný svým pánem, asyr­ským králem, aby urážel živého Bo­ha. Kéž by je ztre­stal za ta slova, která Hos­po­din, tvůj Bůh, slyšel. Mod­li se pro­to za tu hrstku, která tu z nás ještě zůstala.“ 5 Služebníci krále Eze­chiáše tedy přiš­li k Iza­iášovi. 6 Iza­iáš jim od­po­věděl: „Vyřiď­te své­mu pánu: Tak praví Hos­po­din – Ne­boj se slov, která jsi slyšel, když se pro­ti mně rouha­li sluhové asyr­ského krále. 7 Hle, za­vanu na něj du­chem, za­s­lech­ne zvěst, vrátí se do své země a v jeho zemi ho ne­chám padnout mečem.“ 8 Me­zi­tím se nej­vyšší ko­moří do­sle­chl, že asyr­ský král opustil Lachiš. Stáhl se tedy za ním a za­sti­hl ho při ob­léhání Lib­ny. 9 Vtom se král do­zvěděl o Ti­r­ha­kovi: „Habešský král vy­táhl pro­ti to­bě do boje.“ Jakmi­le to us­lyšel, vy­s­lal po­s­ly k Eze­chiášovi se slovy: 10 „Vyřiď­te jud­ské­mu krá­li Ezechiášovi: Nedej se kla­mat svým Bo­hem, na něhož spo­léháš. Říkáš si, že Je­ruzalém ne­padne do ru­kou asyr­ského krále. 11 Slyšel jsi ale, jak asyrští králové naloži­li se vše­mi země­mi – vy­hu­bi­li je! A ty bys měl uniknout? 12 Copak jiní bo­hové vy­svo­bo­di­li své náro­dy? Mí před­kové je vy­hla­di­li! Jak do­pa­dl Go­zan, Cha­ran, Re­cef a lid Edenu v Tel-asa­ru? 13 Kde je král Chamá­tu, král Arpá­du, král měs­ta Sefarvaim, Heny a Ivy?“ 14 Král Eze­chiáš převzal list od po­s­lů a přečetl ho. Po­tom šel do Hos­po­di­nova domu a roz­ložil ho před Hos­po­di­nem. 15 Eze­chiáš se teh­dy k Hos­po­di­nu mod­lil: 16 „Hos­po­di­ne zástupů, Bože Iz­rae­le, jenž trůníš na che­ru­bech, ty jsi je­diný Bůh všech králov­ství země! To ty jsi uči­nil ne­besa i zem! 17 Na­kloň, Hos­po­di­ne, své ucho a slyš, otevři své oči a viz. Slyšel jsi, co vzkázal Sena­che­rib, jak urážel živého Bo­ha? 18 Je to tak, Hos­po­di­ne, asyrští králové ty náro­dy i je­jich země zpustoši­li 19 a je­jich bohy na­háze­li do ohně. Nejsou to pře­ce žádní bo­hové, ale jen dílo lid­ských ru­kou, dře­vo a ká­men – to pro­to je zniči­li. 20 Teď však pro­sím, Hos­po­di­ne, Bože náš, vy­svo­boď nás z jeho ru­kou, ať všech­na králov­ství země po­znají, že ty, Hos­po­di­ne, jsi jediný!“ Kohos to urážel21 Iza­iáš, syn Amo­sův, teh­dy Eze­chiášovi vzkázal: „Tak praví Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le, ke které­mu ses mod­lil ohledně asyr­ského krále Sena­che­ri­ba. 22 Toto je slovo, které o něm vy­ř­kl Hospodin: Posmívá se ti, po­hrdá te­bou­pan­na, Dce­ra sionská; pošklebuje se nad te­bouD­ce­ra je­ruzalém­ská! 23 Ko­hos to urážel, komu ses rouhal, proti komu jsi zve­dl hlas? Koho sis pyšně měřil očima? Svatého Iz­rae­lova! 24 Urážels Pá­na ús­ty svých sluhů, prý: ‚Já mám pře­ce to­lik vozů! Všemi svahy Li­bano­nuvy­stou­pal jsem k hřebenům, vykácel tam ced­ry, bory, dosáh jsem až na vrcholy, do lesů a do hvoz­dů. 25 Vy­kopal jsem, vy­pil vodu, nohama jsem roz­du­palvšech­ny ře­ky Egypta!‘ 26 Nes­lyšel jsi ve svých dálkách? To já jsem to ustanovil, rozhodl jsem odedávna! Nyní jsem to tedy splnil: města dobře opevněnápro­měníš v hro­ma­dy su­ti! 27 Kdo v nich byd­lí, vysíleni, vyděšeni, zahanbeni, jak by­li­na polní byli, jako tráva zelená, jako ple­vel na stře­chách – u­schne dřív, než uzrává! 28 Ať sedíš, chodíš sem a tam, ať na mě běsníš, já tě znám. 29 Tvé běsnění a tvá pý­chake mně dolehla. Udidlo dám na tvá ústa, do nosu za­bodnu ti hák, odvedu tě, ku­dys přišel, stejnou cestou půjdeš zpět! 30 A toto bu­deš mít jako zna­mení, Eze­chiáši: Letos bu­dete jíst, co samo vy­ros­te. I na­pře­srok jen to, co se samo urodí. Třetího roku však sej­te a sklízej­te, sázej­te vi­nice a jez­te z úro­dy. 31 Po­zůsta­tek z domu Judy hlu­bo­ce za­koření, vy­pučí vzhů­ru a při­ne­se ovo­ce. 32 Z Je­ruzalé­ma vzejde po­zůsta­tek a z hory Sion ti, kdo se za­chrání. Hor­livost Hos­po­di­na zástupů to učiní! 33 Nuže, toto praví Hos­po­din o asyr­ském králi: Nevstoupí do to­ho­to města, nevystřelí sem ani šíp, násep pro­ti ně­mu nenavršía nikdo nena­staví štít. 34 Ode­jde, kudy přive­dla ho cesta, do to­ho­to měs­ta ne­vstoupí, praví Hos­po­din. 35 To město budu hájit, já sám je zachráním, pro sebe učiním toa pro Davi­da, jenž byl můj služebník!“ 36 Teh­dy vy­šel Hos­po­dinův an­děl a po­bil v asyr­ském tá­boře 185 000 mužů. Ráno vsta­li, a hle – všu­de samé mrt­vo­ly! 37 Asyr­ský král Sena­che­rib se se­bral, od­táhl pryč a zůstal v Ni­nive. 38 Jednou, když se klaněl v do­mě svého boha Ni­sro­cha, ho jeho synové Ad­ra­me­lech a Sa­re­cer pro­bod­li mečem. Uprch­li pak do země Ara­rat a na jeho místě kraloval jeho syn Esar-cha­don.