Bible21Izaiáš57

Izaiáš

1 Sprave­dliví umírajía niko­mu to nevadí; zbožní li­dé navž­dy od­cházejía nikdo na to nemyslí, že sprave­dliví od­cházejípřed neštěstím. 2 Od­cházejí v pokoji, odpočívají na loži, kdo pří­mou cestou kráče­li. Plémě nevěstky3 Teď ale přistup­te, vy synové čarodějky, vy plémě ne­věrníka a ne­věstky! 4 Komu se to posmíváte? Komu se pošklebujete, na koho jazyk vyplazujete? Copak nejste dě­ti vzpoury, nejste plémě lži? 5 Vášnivě smilní­te v po­svátných hájí­cha pod kde­jakým stro­mem košatým; zabíjíte své dě­ti v roklích­pod skalní­mi ú­tesy! 6 Mezi balva­ny v roklích na­jdeš svůj úděl, právě ony bu­dou tvým osudem. Vždyť právě jim vy­léváš úlitby, jim přinášíš své moučné oběti. Copak mě tyto věci ob­měkčí? 7 Na vy­soké a str­mé hoře sis lože ustlala, na ni jsi stou­pa­la, abys tam obětova­la. 8 Za svý­mi dveř­mi, za svý­mi veře­je­mipo­stavi­la sis památník. Daleko ode mě ses vysvlékla, vystoupilas na lože a doši­roka odkryla; smlouvou ses s nimi spojila, jejich lože mi­lova­la, na úd zíra­la! 9 S ole­jem jsi za Mo­lo­chem chodila, byla jsi samá vonná mast; do dálek jsi své po­s­ly vyslala, sestoupila jsi až do pek­la. 10 Tou spoustou cest ses unavila, neřekneš ale: „­Marná námaha!“ V tom svém údu jsi život nalezla, a tak jsi ne­po­levi­la. 11 Koho ses to­lik děsi­la a bála, že jsi zradila? Na mě sis ani nevzpomněla, vůbec jsi na mě nedbala! To pro­to, že jsem tak dlouho mlčel, přestala jsi mě mít v úctě? 12 Já sám od­halím sprave­dlnost tvoui tvé skutky – a k niče­mu ti ne­bu­dou. 13 Až bu­deš vo­lat o pomoc, nech se za­chránit tou svou sebrankou! Všechny ty mod­ly pře­ce vítr odnese, odvane je už pouhý dech. Kdo se však ke mně uchýlí, dostane zemi za dě­dictvía ob­drží horu mé sva­tosti. Pokoj vzdáleným i blízkým14 On říká: Budujte, bu­duj­te, ces­tu připravte, překážky z ces­ty mé­mu lidu odkliď­te! 15 Toto praví ten Vznešený a Vyvýšený, jenž ži­je ve věčnosti a má jméno Svatý: Žiji vy­soko a ve svatosti, ale i s tím, kdo je sklíčený a pokorný, abych oživil du­cha pokorných, abych oživil srd­ce sklíčených. 16 Ne­bu­du stále vznášet výčitky, nebudu se hněvat navěky – vž­dyť by se pře­de mnou každý duch zhroutil, každá duše, již jsem uči­nil! 17 Roz­lí­til jsem se nad hří­chem je­jich lakoty, bil jsem je ve svém hněvu skryt, oni však stále po svém od­cháze­li pryč. 18 Vi­děl jsem je­jich ces­ty – přesto je uzdravím, znovu je po­ve­du a útě­chu jim navrátím, 19 ovo­ce chvály stvořím pro je­jich rty. Pokoj! Pokoj vzdáleným i blízkým, praví Hos­po­din. Já je uz­dravím. 20 Niče­mové však bu­dou jak moře bouřící, jež nemůže se utiši­ta je­hož vlny kalným bah­nem zmí­tají. 21 Můj Bůh praví: Není poko­je pro niče­my!

Bible21Izaiáš57

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček