Bible21 › Izaiáš › 46

Izaiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66

Modly se hroutí1 Padl Bél, Nabú se hroutí, zvířata ve­zou je­jich so­chy pryč; břemeny, jež jste si nosili, jsou ob­tíže­na k padnutí. 2 Hroutí se, spo­lu padají, nemohou to břímě zachránit, musejí ode­jít do za­jetí. 3 Slyš­te mě, dome Jákobův, všichni, kdo po­zůsta­li domu Izraelovu, vy, které hýčkám od lů­na matky, vy, které od na­ro­zení nosím v náručí: 4 Až do stáří, až do še­din­já sám, to já vás podpořím; já jsem vás uči­nil a já vás nosím, já vás podpořím a za­chráním. 5 Ke komu mě tedy chcete přirovnat? Kdo je pod­le vás jako já? S kým mě to chcete srovnávat? Což se mi někdo podobá? 6 Li­dé sypou zla­to z měšcea váží stříbro na váze – nají­mají zlatníka, aby jim z toho boha udělal, aby ho moh­li v kleče uctívat. 7 Nosí ho na ra­menou, tahají se s ním, on po­tom sto­jí, kde ho postaví, na svém místě sto­jí bez hnutí. Když k ně­mu vo­lají, ne­od­po­ví jim, nezachrání je z je­jich soužení. 8 Vzpo­meň­te si na to a vzmuž­te se, vy zrád­ci, za­mys­lete se! 9 Vzpo­meň­te na věci dávno minulé, vždyť já jsem Bůh a žádný jiný není, jsem Bůh a není žádný kro­mě mne. 10 Já od počátku ozna­mu­ji ko­ne­ca ode­dáv­na, co teprv nastane. Říkám: „Má vůle stane se, udělám vše, co se mi chce.“ 11 Já za­vo­lám od výcho­du dravce, muže své vůle ze země daleké. Co jsem ře­kl, to učiním, své roz­hodnutí na­plním. 12 Slyš­te mě, vy v srd­ci zatvrzelí, od sprave­dlnosti tak vzdálení: 13 Svou sprave­dlnost jsem přiblížil, není vzdálená, neopozdí se spása má. Já ob­dařím Sion spásoua Iz­rael svou krásou.