Bible21 › Izaiáš › 44

Izaiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66

Vyliji vody na žíznivé1 Teď ale slyš, Jáko­be, můj služebníku, slyš, Iz­rae­li, vy­vo­lený můj! 2 Toto praví Hos­po­din, který tě učinil, který tě v lůnu utvoři­la který tě podpoří: Neboj se, můj služebníku Jákobe, můj vy­vo­lený Ješu­ru­ne! 3 Já vy­li­ji vody na žíznivéa po­toky na vy­schlou zem. Vyliji svého Du­cha na tvé símě, své požeh­nání na tvé po­tomky, 4 takže po­rostou jako tráva na lou­cea jako vrby u ře­ky. 5 Je­den řekne: „Patřím Hos­po­di­nu“ a druhý Jáko­bovo jméno ponese, další si na ruku na­píše „Hos­po­dinův“ a při­jme jméno Iz­rael. Kdo je jako já?6 Toto praví Hospodin, král a vy­ku­pi­tel Iz­rae­le, Hos­po­din zástupů: Já jsem první a já jsem poslední, kromě mě není žádný Bůh. 7 Kdo je jako já? Ať to ohlásí! Ať mi to oznámí a vyloží! Odedávna, kdy jsem us­tavil svůj lid, kdo jim ozna­muje věci příští a bu­dou­cí? 8 Ne­děs­te se, ne­zoufej­te – vž­dyť jsem vám to pře­dem jasně pověděl. Vy jste mí svědkové! Je snad nějaký Bůh kro­mě mě? Ne, jiná Ská­la není, já o žádné ne­vím! 9 Výrob­ci mo­del jsou zce­la nicotní, to, co ob­divují, jim nemůže pomoci. Sami sobě sto­jí za svědky, při­tom nic ne­vi­día nic ne­vědí, aby se aspoň stydě­li! 10 Kdo vy­rábí boha a modlu odlévá, vůbec nic ne­získá. 11 Ostuda čeká všech­ny jeho stou­pen­ce – vž­dyť i umělec je jen člověkem! Jen ať se všich­ni shro­máždí, jen ať předstoupí, aby se dě­sit a stydět mu­se­li! 12 Kovář si bere nářadía pracuje s ním ve výhni; tvaruje modlu kladivy, dře se s ní ze všech sil. Přitom hla­doví až k umdleníani se nena­pi­je, až se vy­sílí. 13 Řez­bář tu modlu měří šňůroua za­kres­luje křídou, opracovává ji dláty, rýsuje kružítky. Zhotoví z toho lid­ský tvar, skvělou podo­biz­nu člověka, aby v do­mě sedě­la. 14 Před­tím však mu­sel ced­ry pokácet, vybrat si duby nebo cypřiše; nechal je sí­lit mezi stro­my v lese, zasadil sosnu a rost­la s deštěm. 15 To dře­vo je pro člověka pa­livem – kus z něho vez­me a hře­je se, kusem za­topí a chle­ba upeče, z kusu pak dělá bo­ha, je­muž klaní se, zhotoví si modlu, před níž poklekne. 16 Půlku dře­va spálí na ohni, na němž si maso k jídlu připraví, peče si pečeni a tou se nasytí. Když se ohře­je, říká: „Výborně! Je mi tep­lo, dívám se na oheň.“ 17 Ze zbytku dře­va si pak boha udělá, modlu, před níž se klaní a pokleká, a říká jí svou modlitbu: „Zachraň mě! Vž­dyť jsi můj bůh!“ 18 Vůbec ne­chápou! Vůbec nevědí! Oči mají za­s­lepené, takže nevidí, ničemu ne­ro­zumí v srd­cích svých. 19 Nikdo se ne­za­staví, nepřemýšlí, nemá ro­zum, ne­po­mys­lí si: „Půlku jsem spá­lil na ohni, upekl jsem si chle­ba na uhlí, pekl jsem maso a na­sy­til se jím. To mám teď ze zbytku dělat ohavnost, před tímhle špalkem mám teď pokleknout?“ 20 Ta­kový člověk se kr­mí popelem, oklamané srd­ce svádí jej. Nezachrání se, neřekne: „Nedržím v pravici prázdnou lež?“ 21 Pa­ma­tuj na to, Jákobe, pamatuj, Iz­rae­li, že jsi můj služebník. Já jsem tě vy­tvořil, jsi můj služebník, nezapomenu, Iz­rae­li, na te­be. 22 Jak ob­lak za­ženu viny tvé, tvé hří­chy jak mlhu rozptýlím. Navrať se ke mně zpět – vž­dyť jsem tě vy­kou­pil. 23 Jásej­te, ne­besa, Hos­po­din to učinil; radostně křič­te, zem­ské hlubiny! Ať hory zvučně zpívajíi lesy a všech­ny stro­my v nich, neboť Hos­po­din Jáko­ba vy­kou­pi­la v Iz­rae­li se oslaví! Jeruzalém bude obydlen24 Toto praví Hos­po­din, který tě vykoupil, který tě v lůnu zformoval: Já jsem Hospodin, který vše působí, který sám roz­tahuje nebesa, který překlenuje zemi zce­la sám, 25 který maří lživá zna­menía věšt­ce v bláz­ny obrací, který mudrce vrhá v zma­te­ka je­jich vědění ob­rací vniveč, 26 který po­tvrdí, co říká jeho služebník, a před­po­věď svých po­s­lů naplní. Já říkám Je­ruzalé­mu: „Bu­deš obydlen!“ a jud­ským městům: „Vy­stavě­na budete!“ a po­zvednu je z trosek. 27 Já říkám hlu­bině: „Vyschni, neboť vy­suším tvé proudy.“ 28 Já říkám Kýrovi: „Můj pastýř,“ neboť mou vů­li zce­la naplní. Řekne Je­ruzalé­mu: „Buď vystavěn!“ a chrá­mu: „Buď znovu založen!“