Bible21 › Izaiáš › 8

Izaiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66

Bůh je s námi1 Hos­po­din mi ře­kl: „Vez­mi si ve­likou tabu­li a na­piš na ni běžným pís­mem: Maher-šalal Chaš-baz (to je: Rych­lá kořist, chvatný lup). 2 Přizval jsem si k tomu spo­leh­livé svědky: kněze Uri­áše a Za­cha­ri­áše, syna Je­be­re­chiášova. 3 Když jsem se pak doma mi­loval s pro­ro­kyní, poča­la a po­ro­di­la sy­na. Hos­po­din mi ře­kl: „­Dej mu jméno Maher-šalal Chaš-baz. 4 Než se to dítě naučí ří­kat: ‚Ta­ti, mami,‘ bude bo­hatství Da­mašku i kořist Sa­maří od­vleče­na k asyr­ské­mu králi.“ 5 Hos­po­din mi pak ještě ře­kl: 6 „Pro­tože ten lid za­vr­hl poklidně te­kou­cí vody Si­loe a ra­duje se z Re­ci­na a syna Re­ma­liášova, 7 hle, Pán na ně pro­to přive­de prudké a mo­hutné vody Eufra­tu, to­tiž asyr­ského krále se vší jeho slávou. Všu­de vy­stoupí ze svého ko­ry­ta, všu­de se vy­li­je z břehů. 8 I Judu za­plaví, roz­li­je se a roz­vodní, takže do­sáh­ne až po bra­du. Roz­táh­ne kříd­la a na­plní tvou zemi od ob­zo­ru k obzoru.“ Bůh je s ná­mi – Im­manuel! 9 Spo­lčete se, náro­dy, a děs­te se, všechny daleké země, poslyšte: Ozbrojte se a děs­te se, ozbrojte se a děs­te se! 10 Zosnuj­te plán a zhroutí se, proneste řeč a nena­plní se; vždyť Bůh je s ná­mi – Im­manuel! Kámen úrazu11 Toto mi ře­kl Hos­po­din, když mě pevně uchopil svou ru­kou a va­roval mě, abych se ne­vy­dával cestou to­ho­to li­du: 12 „Neříkej­te zra­da vše­mu, co ten­to lid na­zývá zra­dou. Če­ho se oni bo­jí, toho se ne­boj­te a ne­le­kej­te se. 13 Jen Hos­po­din zástupů ať je vám svatý – před ním měj­te bázeň, jen z něho měj­te strach. 14 On se vám stane sva­tyní, obě­ma do­mům Iz­rae­le však bude ka­menem úra­zu a skálou pá­du; obyva­te­lům Je­ruzalé­ma bude pastí a osidlem. 15 Mno­zí se o něj za­razí, padnou a zraní se, chytí se do pasti, v níž uvíznou.“ 16 Uzavři svě­de­ctví, za­pečeť Zákon mezi mý­mi učedníky. 17 Budu očekávat na Hos­po­di­na, jenž skryl svou tvář před do­mem Jáko­bovým; budu na něj če­kat s na­dějí. 18 Hle – já a dě­ti, které mi dal Hos­po­din, jsme v Iz­rae­li jako divy a zna­mení od Hos­po­di­na zástupů, který pře­bývá na hoře Si­on. 19 Jis­tě vám řeknou: „Ptej­te se věšt­ců a du­chařů, kteří šep­tají a šveholí.“ To se lid nemá ptát svého Bo­ha? To se má ptát mrt­vých na živé? 20 K Záko­nu a svě­de­ctví! Pokud však ne­ch­tějí, pak ať si ří­kají slova, v ni­chž není žádné svět­lo. 21 Lid po­tom bude blou­dit zemí zbědovaný a hla­dový. Zoufalý hla­dem po­hlédne vzhů­ru a bude zlořečit své­mu krá­li i své­mu Bo­hu. 22 Po­hlédne na zemi a hle – soužení a tma, děsivé černo a bez­východná temno­ta! Světlo v temnotách23 Soužená země však ne­zůstane v tmách. Tak jako dříve ponížil zemi Za­bulon a zemi Neftalí, tak na­ko­nec oslaví při cestě k moři, za Jordánem, Ga­li­leu po­hanů: