Bible21 › Izaiáš › 16

Izaiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66

1 Pošlete beránky vlád­ci zeměze Sely u pouště­na horu Dce­ry si­on­ské. 2 Moáb­ské dce­ry jsou při arnon­ských bro­de­chjak vy­plašené ptáče z hníz­da vy­hnané. 3 „Po­raď­te se a roz­hodně­te – za­stiň nás jako noc v pravé poledne! Ukryj běžen­ce, ne­zrazuj vy­hnan­ce! 4 Moábští běžen­ci ať po­bu­dou u tebe, dej jim útočiště před zhoubcem! Násilí to­tiž po­mi­ne, zhou­ba přestanea utlačova­tel zmizí ze země. 5 Tvůj trůn teh­dy bude upevněn lás­koua v Davi­dově stanu na něm usedne­soud­ce, jenž bude věrně hledat právoa sprave­dlnosti včas dosáhne.“ 6 Slyše­li jsme o Moá­bově pýše, o jeho pýše nezměrné, o jeho pýše, zpupnosti a zlobě – je­ho chlu­bení je však falešné! 7 Pro­to ať Moáb kvílí nad Moábem, ať všich­ni kvílejí; nad ro­zin­ka­mi z Kir-cha­rešet­bě­duj­te – ach, tak zdrceni! 8 V Cheš­bo­nu to­tiž pole zvadla­tak jako v Si­b­mě vinná réva. Vládci národů zdu­pa­li její ratolesti, které až k Jae­ze­ru sahaly, které se dříve vi­nuly až k pouš­tia jejíž výhonky se množily, až moře ob­jaly. 9 A pro­to oplakávám révu Sibmy, tak jako pláče ce­lý Jaezer; svými slza­mi tě smáčím, Eleale a Chešbone, vždyť nad tvou sklizní i vi­no­braním­tvůj výskot umlkne! 10 Zmize­lo ve­se­lí a jásot v zahradách, na vi­nicích přestal zpěv a zábava. Víno v lisu už nikdo nešlapáa vše­chen výskot je ten tam. 11 Mé srd­ce jako lout­na nad Moábem lká, mé nit­ro pro Kir-che­res naříká. 12 Až se Moáb ukáže na své výšině, namáhat se bude zbytečně; půjde se mod­lit do své svatyně, ale nic ne­z­může. 13 To je slovo, které Hos­po­din o Moábu vy­ř­kl už dříve. 14 Nyní však Hos­po­din praví to­to: „Za tři roky, jako by ty roky počítal ná­deník, bude sláva Moábu po­tu­pe­na a ce­lý ten ohrom­ný dav se zmenší na ne­pa­trný a ubo­hý pozůstatek.“