Bible21 › Izaiáš › 51

Izaiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66

Hospodin potěší Sion1 Po­s­lou­chej­te mě, kdo jdete za spravedlností, vy, kdo Hos­po­di­na hledáte: Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni, na hlu­bokou já­mu, z níž vy­kopáni jste. 2 Po­hleď­te na svého otce Abraha­maa na Sá­ru, jež vás rodila: Když jsem ho po­vo­lal, byl jen jediný, požehnal jsem ho však a roz­množil. 3 Ano, Hos­po­din po­těší Sion, potěší všech­ny jeho sutiny;jeho poušť učiní Edenu podobnou, v za­hra­du Hos­po­di­novu ji obrátí. Znovu tam bude ra­dost a veselí, zpěv a díkůvzdání tam bude znít. 4 Dobře mě, můj li­de, poslouchej, nastav mi uši, můj národe! Učení to­tiž vzejde ode mě, mé právo li­dem za­svitne. 5 Má sprave­dlnost blíží se, má spása už je na cestě, má paže národům právo přinese. Ostrovy na mě čekají, mou paži vy­hlížejí s na­dějí. 6 Jen po­zvedně­te oči k nebi, podívejte se do­lů k zemi: Nebe se roz­plyne jako dým, země se jako ša­ty obnosí, její obyva­te­lé po­mřou jako komáři. Má spása ale trvá navěkya má sprave­dlnost nikdy ne­s­končí. 7 Po­s­lou­chej­te mě, znal­ci spravedlnosti, lide, který má v srd­ci mé učení: Vůbec se ne­boj­te lid­ského pohrdání, z je­jich urážek neměj­te obavy. 8 Vž­dyť je moli seže­rou tak jako šaty, jako vlna bu­dou červy sežráni. Má sprave­dlnost ale trvá navěky, pro všech­ny ča­sy je mé spa­sení. Já jsem váš Utěšitel9 Pro­buď se, pro­buď, paže Hospodinova, obleč se si­lou svou! Probuď se jako za dávných dnů, za časů, jež byly od věků! Nebyls to ty, kdo roz­drtil netvora, kdo teh­dy toho draka udo­lal? 10 Ne­byls to ty, kdo moře vysušil, ty ohrom­né vodní propasti, a udělal ces­tu skrz mořské hlubiny, aby je vy­kou­pení moh­li pře­kročit? 11 Hos­po­di­novi za­chránění se navrátía na Sion při­jdou s jásáním, s věčnou ra­dostí na tvářích. Tehdy je přemůže ra­dost a veselí; zármutek a úpění je opustí. 12 Já jsem váš Utěši­tel, já sám. Co jsi za­č, že se bo­jíš smrtelníka, člověka, jenž se trávě podobá? 13 Za­po­mínáš na Hos­po­di­na, svého Tvůrce, na To­ho, jenž nebe ro­ze­stře­la po­ložil zákla­dy země. Denně ži­ješ v stálé hrůze­před hněvem utiskovatele, který se chys­tá k záhubě. Ale hněv utis­kova­te­le – kde je? 14 Za­ja­tec bude brzy propuštěn;v té jámě to­tiž neumře, chléb mu už scházet ne­bu­de. 15 Já jsem Hos­po­din, tvůj Bůh, jenž vzdou­vá moře, až jeho vlny řvou – mám jméno Hos­po­din zástupů. 16 Svá slova vložil jsem do tvých úst, ve stínu své ruky jsem tě skryl – já, jenž jsem nebe za­sa­di­la zákla­dy země položil, říkám Si­o­nu: „Jsi můj lid.“ Kalich hněvu17 Pro­buď se, pro­buď se, vstávej, Jeruzaléme, který jsi z ruky Hos­po­di­novyka­lich jeho hněvu pil, který jsi až do dna vy­prázdnilpo­hár závra­ti! 18 (Si­on­skou dce­ru žádný ne­do­pro­vo­dilze všech synů, které zplodila; za ruku ji ne­vzal ani je­dinýze všech synů, které hýčka­la.) 19 Dvo­jí neštěstí přišlo na tebe – a kdo tě lituje? Zkáza a zhou­ba, hlad a meč – kdo­pak těší tě? 20 Tvo­ji synové leží v mráko­tách­na každém rohu jak an­ti­lopa lapená, pod tíhou hněvu Hospodinova, pod hroz­ba­mi tvého Bo­ha. 21 Pro­to teď slyš, ty ztrápená, ty opi­lá, ne však od ví­na: 22 Toto praví tvůj Pán a Bůh, obhájce svého li­du, Hospodin: Hle, beru ti z ru­kypo­hár závrati! Z toho po­há­ru, z ka­li­cha mého hněvu­ne­bu­deš pít už nikdy víc. 23 Dám jej však do ruky tvých trapičů, kteří ti říkali: „Sehni se, ať přejdeme!“ a tys jim na­stavova­la hřbet jako zem, jako ulici pro chod­ce.