Bible21 › Izaiáš › 53

Izaiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66

1 Kdo uvěřil naší zprávě? Komu se zjevi­la Hos­po­di­nova paže? 2 Vy­ros­tl před ním jako proutek, jako kořínek ze země vyprahlé. Nebyl nápadný ani honosný, abychom na něj hleděli, nebylo na něm vi­dět nic, proč bychom po něm touži­li. 3 Opo­vržený a opuštěný lidmi, muž utrpení a znalý bolestí, jako ten, před kterým tvář si zakrývají, opovržený – pro­č bychom si ho vší­ma­li? 4 Bo­lesti, jež ne­sl, však byly naše, naše utrpení vzal na sebe! My jsme se ale domnívali, že je od Boha trestán, bit a pokořen. 5 On však byl pro­bo­den naším proviněním, našimi vi­na­mi trýzněn byl; pro naše blaho snášel po­trestání – by­li jsme uz­dra­veni jeho rana­mi! 6 My všich­ni jsme jako ovce zabloudili, každý se na svou ces­tu obrátil, Hospodin ale uva­lil na nějpro­vinění nás všech. 7 Byl zmučen, a přestože trpěl, ústa neotevřel. Na smrt byl ve­den jako beránek, jak ovce před stři­hači oněměl, ústa ne­o­tevřel. 8 Vza­li jej, aby byl za­držen a souzen;kdo z jeho současníků na to pomyslel? Byl to­tiž vy­ťat ze země živých, proviněním mého lidu raněn byl. 9 Ač měl být po­hřben se zločinci, octl se v hrobě s boháčem; nikdy se to­tiž ne­do­pustil křiv­dya v ús­tech neměl žádnou lest. 10 Hos­po­di­novou vůlí však bylo trýznit jej, ranit jej trápením: Za vinu když sám sebe obětuje, uvidí po­tom­stvo, bude dlouho živa Hos­po­di­nova vůle skrze něj­se zdárně na­plní. 11 Po svém utrpení však svět­lo uvi­día bude nasycen. Můj sprave­dlivý služebník mno­hé ospravedlní; jejich viny vez­me na se­be. 12 A pro­to mu dávám podíl s mnohými, aby se s ne­sčí­s­lný­mi dě­lil o kořist, protože sám sebe vy­dal smrtia počítal se mezi viníky. On to byl, kdo nesl hřích mno­hý­cha za viníky se po­stavil.