Bible21 › Jeremiáš › 51

Jeremiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52

1 Tak praví Hospodin: „Hle, zvednu pro­ti Babylo­nu zhoubný vichr, proti těm, kdo ži­jí v Leb-ka­ma­ji. 2 Pošlu na Babylon cizince, ať pro­vanou a vy­prázdní jeho zem. Ano, obklíčí jej všu­de ko­lemv jeho zlý den. 3 Nenech­te střel­ce ani na­pnout luk, nenechte je ani pan­cíř obléknout! Nešetřete ani je­jich mládence, celé to voj­sko vy­hlaď­te jako pro­klaté! 4 Ať v zemi Chal­dej­ců pa­dají pobití, smrtelně ranění ať leží v ulicích!“ 5 Iz­rae­le a Judu však je­jich Bůh, Hos­po­din zástupů, ne­opustil jako vdovu, ačko­li se je­jich zem to­lik na­plni­la hří­chem pro­ti Svaté­mu Iz­rae­lovu. 6 Uteč­te z Babylonu! Prchejte všich­ni o život! Nezahyňte pro jeho nepravost! Toto je čas Hos­po­di­novy po­msty – odplácí Babylo­nu, co si za­s­louží. 7 Zlatým ka­li­chem v ruce Hos­po­di­nověbyl Babylon – opíjel ce­lý svět. Národy z něj to víno pily, až se po­mát­ly. 8 Babylon ale náhle padne, bude rozdrcen. Kvílejte nad ním, přineste balzám na jeho rány, třeba se uz­draví! 9 „Léči­li jsme Babylon, ale ne­u­z­dravil se. Opu­sť­me jej, po­jď­me každý do své země! Soud nad ním bude sahat do ne­be, až k ob­lakům se rozroste.“ 10 „Hos­po­din nás ob­há­jil v naší sprave­dlivé při. Po­jď­te vy­právět na Si­o­nu, co vy­ko­nal Hos­po­din, náš Bůh!“ 11 Ostřete šípy, uchopte štíty! Hospodin pro­bouzí du­cha méd­ských králů, ne­boť se chys­tá zničit Babylon. Ano, toto je Hos­po­di­nova po­msta, po­msta za jeho chrám! 12 Na­miř­te ko­rouhev pro­ti babylon­ským hradbám! Zesilte hlídky, stav­te stráž! Buďte připra­veni v zálohách! Hospodin roz­ho­dl a také vykoná, co o Babyloňanech zvěstoval. 13 Město ležící u mo­cných ře­ka topící se v pokladech, tvůj ko­nec nadešel, tvá nit se přetrh­ne! 14 Hos­po­din zástupů přísahá sám při sobě: „Naplním tě voj­s­kem – bu­de jich jako kobylek, budou nad te­bou křičet vítězně!“ 15 On sám svou si­lou stvořil zem, svou moud­rostí vy­bu­doval svět, nebe ro­ze­pjal svým ro­zu­mem! 16 Svým hla­sem ro­ze­zvučí vody na nebi, od ob­zo­ru ne­chá stou­pat oblaky;k li­jáku připo­juje blesky, vypouští vítr ze svých pokladnic. 17 Všich­ni ti tup­ci niče­mu nerozumí, všichni kovo­tep­ci bu­dou zklamáni svý­mi modlami, protože je­jich od­li­tky jsou pod­voda du­cha v sobě ne­mají. 18 Jsou to jen ne­smys­ly, směšné výtvory;až na ně při­jde čas zúčtování, bu­dou zniče­ny. 19 Úděl Jákobův však není jako oni, neboť je vše­ho Stvořitel; kmen Iz­rae­le má za své dědictví, Hospodin zástupů se jmenuje. 20 „­Ty jsi můj kyj, můj nástroj válečný: tebou dr­tím národy, tebou ničím králov­ství, 21 te­bou dr­tím koně i s jezdci, tebou dr­tím vozy s vo­za­ta­ji, 22 te­bou dr­tím muže i ženy, tebou dr­tím starce i mladíky, tebou dr­tím mlá­den­ce i pan­ny, 23 te­bou dr­tím pastýře s ovcemi, tebou dr­tím oráče i spřežení, tebou dr­tím správ­ce i hej­tma­ny. 24 Před vaši­ma oči­ma však odplatím Babylo­nu a všem obyva­te­lům Chal­de­je za všech­no zlo, které pá­cha­li na Si­o­nu, praví Hos­po­din. 25 Hle, já jsem pro­ti to­bě, horo záhuby, která hu­bíš ce­lou ze­mi, praví Hospodin. Rozmáchnu se pro­ti to­bě, svalím tě ze skal, obrátím tě v horu po­pe­la! 26 Ne­vezmou z tebe ká­men úhelnýani ká­men pro základy. Ano, zůstaneš pustý navěky, praví Hospodin.“ 27 Zvedně­te v zemi korouhev! Ať mezi náro­dy za­zní polnice! Připravte náro­dy pro­ti ně­mu do boje, svolejte na něj králov­ství Ararat, Minni a Aškenaz! Postavte pro­ti ně­mu vojevůdce, přiveďte koně jak roje ko­bylek! 28 Připrav­te náro­dy pro­ti ně­mu do boje, krále Mé­die a je­jich hejtmany, správce všech zemí, které ovlád­li! 29 Země se třese, svíjí se bolestí, plní se, co Hos­po­din o Babylo­nu uložil: Obrátí babylon­skou zemi v trosky, kde nikdo ne­byd­lí. 30 Babylonští hr­di­nové dobojovali, zůstali ve svých opevněních. Síly je opustily, jsou jako ženy. Jejich do­movy zapáleny, závory zlo­me­ny. 31 Běžec před­hání běžce, posel posla po­tkává – babylon­ské­mu krá­li se oznamuje, že město padlo ze všech stran! 32 Byly ob­saze­ny brody, v močálech hoří rákosí, bojovníci jsou zděšeni! 33 Tak praví Hos­po­din zástupů, Bůh Izraele: „Dcera babylon­ská je jako mla­tv čas, kdy se mlátí úroda; čas její sklizně rych­le nastává!“ 34 „Babylon­ský král Nabukadne­zar mě požíral, rozdrtil mě na sousta, udělal ze mě prázdný džbán. Polykal mě jako drak, mými po­chout­ka­mi si bři­cho cpal, vytřel mě jako hrnec dočis­ta. 35 Nási­lí na mě pá­chané ať na Babylon dopadne!“ říká obyva­telka Sionu. „Moje krev na obyva­te­le Chaldeje!“ říká Je­ruzalém. 36 A pro­to tak praví Hospodin: „Hle, ujmu se tvo­jí pře a po­mstím se za tebe. Vysuším to jeho moře, nechám vy­schnout i jeho pra­men. 37 Babylon se ob­rátí v hro­ma­dy sutin, kde ži­jí jen šakali, bude vzbu­zovat děs a posměch, zůstane bez obyva­te­le. 38 Jsou jako řvou­cí smečka lvů, lačně vrčí jak mladí lvi. 39 Až se hla­dy roz­divočí, připravím jim hostinu, opiji je, že se bu­dou hlučně veselit. Pak ale tvrdě usnou navěkya už se ne­vzbudí, praví Hos­po­din. 40 Po­ve­du je na porážku jako ovečky, jako koz­ly a beránky. 41 Ach, jak byl ten Šešak lapen, jak chlou­bu svě­ta dobyli? Jak mohl být tak zpustošenBabylon mezi náro­dy! 42 Babylon za­plavi­lo moře, příval jeho vln jej po­hl­til. 43 Z jeho měst zbyly kupy trosek, vyprahlá země bez vody, země úplně bez obyvatel, kudy ne­pro­jde žádný smr­telník. 44 Zúč­tu­ji s Bélem v Babylonu, vyrvu mu z úst, co pohltil. Národy už se k ně­mu nepohrnou, padnou babylon­ské zdi! 45 Vy­jdě­te od­tud, lide můj! Prchejte všich­ni o život, až vzplane Hos­po­di­nova zuřivost! 46 Ne­ztrácej­te odvahu, nebojte se zpráv, jež krajem zní. Jedna zpráva letos, jiná na­pře­srok – že v zemi vládne nási­lía vla­dař sto­jí pro­ti vla­daři. 47 Hle, při­cházejí dny, kdy zúč­tu­ji s babylon­ský­mi mod­la­mi! Ce­lá je­jich zem se za­stydí, až v ní všu­de bu­dou ležet mrt­vo­ly. 48 Nebe a země i všech­no v nich vy­křikne nad Babylo­nem ra­dostí, až na něj od se­ve­ru při­jdou zhoub­ci, praví Hospodin.“ 49 Babylon teď mu­sí padnoutkvů­li iz­rael­ským padlým, tak jako kvů­li Babylo­nu­pa­da­li mrt­ví po vší ze­mi. 50 Vy, kteří jste uš­li meči, jděte a nezastavujte! Pamatujte na Hos­po­di­na v té daleké zemi, myslete na Je­ruzalém! 51 „Za­hanbeni jsme a uráženi, tváře nám přikryl stud, protože do sva­tyně Hos­po­di­nova do­muvnik­li cizáci.“ 52 „Hle, při­cházejí dny, praví Hos­po­din, kdy zúč­tu­ji s je­jich mod­la­mi a po ce­lé zemi bu­dou sténat zranění! 53 I kdy­by se Babylon tyčil až k ne­bi, i kdy­by se až k ob­lo­ze mo­cně opevnil, i teh­dy na něj ode mne při­jdou zhoub­ci, praví Hospodin.“ 54 Slyšíš? To stoupá nářek z Babylonu, hluk hroz­né zká­zy ze země Chal­dej­ců. 55 Hos­po­din ničí Babylon! Umlčuje vše­chen jeho hřmot! Vlny útočníků hučí jak množství vod, už burácejí jako hrom! 56 Ano, zhoub­ce při­chází na Babylon! Jeho hr­di­nové bu­dou za­ja­tia je­jich luky zlámány. Ano, Hos­po­din je Bůh odpla­ty – vr­chovatě jim odplatí! 57 „Opi­ji je­jich vel­može i mudrce, je­jich hej­tma­ny, správ­ce i hr­di­ny. Pak usnou navěky a už se ne­vzbudí, praví Král, jenž má jméno Hos­po­din zástupů.“ 58 Tak praví Hos­po­din zástupů: „Hradba Babylo­nu, jakko­li široká, bude do základů zbořena! Jeho brá­ny, jakko­li vysoké, lehnou popelem! Národy se namáhaly zbytečně, jejich dři­na půjde do ohně!“ 59 Toto je slovo, které pro­rok Je­re­miáš svěřil Se­rajášovi, synu Ne­ri­áše, syna Machsejášova. (Se­rajáš to­tiž jako štábní důstojník do­pro­vázel jud­ského krále Cidkiáše, když se ve čtvr­tém roce své vlá­dy vy­dal do Babylo­nu.) 60 Je­re­miáš za­psal všech­na neštěstí, jež mě­la stih­nout Babylon, do je­diné kni­hy – všech­na tato slova na­psaná pro­ti Babylo­nu. 61 „Až při­jdeš do Babylonu,“ ře­kl Je­re­miáš Se­rajášovi, „hleď, abys tam všech­na tato slova na­hlas přečetl. 62 Před­tím řekni: ‚Hos­po­di­ne, ty jsi o tom­to místě pro­hlásil, že je vy­hladíš, takže v něm nikdo ne­z­bu­de – li­dé ani do­by­tek – a zůstane navž­dy zpustošené!‘ 63 Až tu kni­hu doč­teš, přivaž k ní ká­men a hoď ji do­prostřed Eufra­tu. 64 Po­tom řekni: ‚Tak­to se po­noří Babylon a už se nikdy ne­zvedne z toho neštěstí, jež na něj dopustím.‘ “Zde končí slova Je­re­miášova.