Bible21 › Jeremiáš › 17

Jeremiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52

Judovo odpadlictví1 „Hřích Judy je ve­psán že­lez­ným rydlem, di­a­man­tovým hro­tem je vy­ryt na tabulích je­jich srd­cí, na rozích je­jich ol­tářů! 2 Je­jich synové mys­lí jen na své ol­táře, na své po­svátné kůly u košatých stro­mů na vy­sokých kop­cích 3 i na horách v kra­ji. Vaše bo­hatství a všech­ny vaše pokla­dy ne­chám padnout za kořist i s tě­mi vaši­mi výši­na­mi kvů­li hří­chu pá­chané­mu po ce­lém vašem území. 4 Svou vlastní vi­nou při­jdete o dě­dictví, které jsem vám dal. Ne­chám vás ot­ročit vašim ne­přá­te­lům v ne­známé ze­mi, ne­boť jste roz­ní­ti­li pla­men mého hněvu – a bude hořet navěky!“ 5 Tak praví Hospodin: „Zlořečený, kdo spo­léhá na člověka, kdo se o smr­telníka opíráa v srd­ci se od­vrací od Hos­po­di­na. 6 Je jako křoví někde na pouš­ti – ne­cítí, když dob­ro přichází. Žije ve vy­prahlých kou­tech pustiny, v solném kra­ji, kde se ne­byd­lí. 7 Požeh­naný, kdo spo­léhá na Hos­po­di­naa je­hož na­dějí je Hos­po­din. 8 Je jako strom za­sazený u vody – za­pouští koře­ny u řeky. Nebojí se, když ved­ro přichází; jeho lis­ty se vž­dy zelenají, v roce su­cha nemá obavya ne­přestává nést plody.“ 9 Lid­ské srd­ce je ze vše­ho nejzrádnější, je nena­pravi­telné – kdo mu ro­zumí? 10 „Já Hos­po­din zpy­tu­ji srd­ce a zkou­mám lid­ská svědomí, abych každé­mu odpla­til pod­le jeho cest, tak jak za své skutky zaslouží.“ 11 Jako ko­roptev sedící na vejcích, která jí nepatří, tak je ten, kdo si hro­madíne­po­ctivý zisk. Opustí je to­tiž v půl­ce živo­taa na kon­ci bude za hlupáka. 12 Trůn slávy, od počátku vyvýšený, je místo naší sva­tyně. 13 Na­děje Iz­rae­le, Hospodine, všichni, kdo tě opouštějí, propadnou hanbě. Ti, kdo se od tebe odvracejí, budou za­psáni v pra­chu země, protože Hos­po­di­na opustili, ten pra­men vody živé. 14 Uz­drav mě, Hos­po­di­ne, a budu zdráv, zachraň mě, a budu za­chráněn – má chvá­la patří to­bě! 15 Hle, ří­kají mi: „Co je s tím Hos­po­di­novým slovem? Tak ať se tedy splní!“ 16 Ne­stál jsem o to, být tvým pastýřem, nepřál jsem si ten hroz­ný den. Ty víš, co mi vy­šlo ze rtů, leží to před te­bou. 17 Ne­buď mi po­stra­chem – jsi mé útočiště ve zlý den! 18 Ať jsou za­hanbeni, kdo mě pronásledují, a mně ať se han­ba vyhýbá. Ať jsou to oni, kdo se děsí, a ne­děsím se já. Jen na ně přiveď ten zlý den, dvojnásobnou ranou roz­drť je! Svěťte sobotu!19 Hos­po­din ke mně pro­mlu­vil: „Jdi a po­stav se do Brá­ny synů li­du, kte­rou vcházejí a vy­cházejí judští králové. Po­stav se do všech bran Je­ruzalé­ma 20 a řekni jim: Judští králové a vše­chen Ju­do, všich­ni obyva­te­lé Je­ruzalé­ma, kteří vchází­te tě­mi­to brana­mi, slyš­te slovo Hos­po­di­novo! 21 Tak praví Hos­po­din: Je-li vám život mi­lý, ne­o­po­važuj­te se v so­botní den no­sit nákla­dy a přinášet je do je­ruzalém­ských bran. 22 Ne­vy­nášej­te v so­bo­tu nic ze svých do­mů a ne­dě­lej­te žádnou práci, ale svěť­te so­botní den, jak jsem to přikázal vašim ot­cům. 23 Oni však ne­po­s­lou­cha­li, vůbec ne­vní­ma­li; tvrdošíjně odmíta­li slyšet a ne­da­li se poučit. 24 Pokud mě ale oprav­du po­s­lech­nete, praví Hos­po­din, a přestanete v so­bo­tu přinášet do bran to­ho­to měs­ta nákla­dy, pokud bu­dete svě­tit so­botní den a ne­bu­dete v něm dělat žádnou práci, 25 pak bu­dou brana­mi to­ho­to měs­ta se svý­mi vel­moži vcházet králové vládnou­cí na Davi­dově trůnu. Po­jedou na vo­zech a koních se svý­mi vel­moži, do­pro­vázeni jud­ský­mi muži i obyva­te­li Je­ruzalé­ma, a toto město bude trvat navěky. 26 Z jud­ských měst, z oko­lí Je­ruzalé­ma, z kraje Ben­jamín, z pod­hůří, z hor i z Nege­vu bu­dou při­cházet li­dé se svý­mi zápaly, obět­mi, dary a vonný­mi ka­di­dly, aby do Hos­po­di­nova domu při­nes­li oběť vděčnosti. 27 Pokud mě však ne­po­s­lech­nete a ne­bu­dete svě­tit so­botní den, pokud bu­dete v so­bo­tu no­sit nákla­dy a vcházet s nimi do bran Je­ruzalé­ma, pak v jeho branách za­pálím oheň, který po­hl­tí je­ruzalém­ské paláce a nezhasne!“