Bible21Jeremiáš4

Jeremiáš

1 „Kéž by ses, Iz­rae­li, vrá­til, praví Hospodin, kéž by ses ke mně navrátil! Kéž bys mi své ne­chutnosti odkli­dil z očía víc už ne­blou­dil! 2 Kéž bys v prav­dě, sou­du a sprave­dlnostipřísahal: ‚Ja­kože ži­je Hospodin!‘ Pak by si jeho jménem žeh­naly náro­dya jím se chlubily.“ 3 Toto praví Hos­po­din obyva­te­lům Judy a Jeruzaléma: „Zorejte zemi ležící la­de­ma ne­sej­te už do trní. 4 Pro Hos­po­di­na se obřežte, obřežte svá srdce, lide jud­ský a obyva­te­lé jeruzalémští, ať můj hněv ne­vy­šleh­ne plamenem, ať se ne­roz­pálí vaši­mi zločiny, takže by nešel uhasit.“ Zkáza od severu5 „Oznam­te to v Judsku, rozhlaste v Jeruzalémě, po ce­lé zemi ať trou­bí polnice, volejte ze všech sil a říkejte: ‚Shromážděte se! Prchněme do opevněných měst!‘ 6 Na Sion na­miř­te korouhev: Rychle do bez­pečí! Nestůjte! Od se­ve­ru to­tiž přivádím neštěstí, strašné ničení. 7 Lev vy­skočil ze své houštiny, hubitel národů vyrazil. Vydal se ze své domoviny, aby tvou zemi zpustošil. Z tvých měst zbu­dou pouhé trosky, v ni­chž nikdo ne­byd­lí. 8 Pro­to se ob­leč­te pytlem, naříkejte a truchlete: ‚Hospodinův planou­cí hněvnás nemine!‘ 9 Toho dne, praví Hospodin, se zhroutí král i velmoži; kněží bu­dou teh­dy zděšenia pro­ro­ci hrůzou oněmí.“ 10 „Ach ne, Hos­po­di­ne, Pane můj!“ zvo­lal jsem. „Jak jsi mohl ten­to lid a Je­ruzalém tak pod­vést? Prý: ‚Bu­dete žít v pokoji,‘ a při­tom nám na hrdlo sahá meč!“ 11 V ten čas bude to­muto lidu i Je­ruzalé­mu řečeno: „Od ho­lých vrchů na pouš­ti se žene žhavý vichr na můj lid. Ne aby převíval zrní a ne aby čistil – 12 na to je pří­liš silný. Při­chází ode mě. To já teď nad nimi vy­ne­su rozsudek.“ 13 Už se žene jako mraky, jeho vozy jako vichřice, koně rych­lejší než orli – běda, je s ná­mi ko­nec! 14 „O­myj své srd­ce od zla, Jeruzaléme, a bu­deš zachráněn. Jak dlouho ještě bu­dešpřemýšlet zvráceně? 15 Hla­sa­tel z Danu už je slyšet, z po­hoří Efraim jde zlá zvěst. 16 Oznam­te národům: ‚Už jsou tu!‘ Ohlaste Jeruzalému: ‚Zdaleka tě přiš­li oblehnout, proti jud­ským městům se rozkřiknou!‘ 17 Obklíči­li Je­ruzalém jako hlídači pole, neboť se vzbouřil pro­ti mně, praví Hos­po­din. 18 To ty tvé způso­by a tvé skutky­ti to zavinily. To je tvé neštěstí, ano tak trpké, zasáhne tě pří­mo do srdce!“ 19 Bo­lí, bo­lí mě to v břiše! Bolestí svíjím se! Srdce mám sevřené, mé srd­ce se chvěje – ne­mo­hu zůstat mlčet! Slyšíš, má duše, hlas polnice? Troubí na po­plach, do bo­je! 20 Po­hro­mu stíhá pohroma, celá země je zničena. Má vlast je náhle v sutinách, můj do­mov je ten tam. 21 Jak dlouho uvi­dím válečné prapory? Jak dlouho us­lyším trou­bit polnici? 22 „Můj lid se mu­sel zbláznit – už mě neznají. Jsou jako hloupé dě­ti – ro­zum nemají. Ve zlu jsou vel­mi šikovní, konat dob­ro však neumí.“ 23 Vi­děl jsem zemi – hle, pustá a prázdná, vzhlédl jsem k nebi – bylo bez svět­la. 24 Vi­děl jsem hory – ce­lé se chvěly, otřásaly se všech­ny pahorky. 25 Vi­děl jsem a hle – nikde ani člověka všich­ni ptáci zmize­li. 26 Vi­děl jsem – a hle, sad se stal pouští, všechna měs­ta padla před Hospodinem, když vzplanul jeho hněv! 27 Tak praví Hospodin: „Z ce­lé země zbu­dou sutiny, i když ji zce­la ne­zničím. 28 A pro­to bude země truch­li­ti nebe na­hoře se do tmy zahalí; co jsem ře­kl, to­tiž ne­vez­mu zpátky, co jsem roz­ho­dl, to nezměním.“ 29 Jakmi­le za­s­lech­li jezd­ce a lukostřelce, každé město se dalo na útěk. Do houští lez­li, na skály šplhali, každé město je opuštěné, nezůstal ani človíček. 30 Co si však, ne­božačko, počneš ty? Vezmeš si šar­la­tové šaty? Zlatými šperky se ozdobíš? Budeš si řa­senkou líčit oči? Zbytečné krášlení! Tví mi­len­ci te­bou pohrdají, chystají se tě za­vraž­dit! 31 Slyším křik ja­ko­by že­ny v bolestech, jako když matka rodí po­prvé – křik sténající Dce­ry sionské, jež vzpíná ru­ce: „Běda mi! Život mě opouští před vrahy!“

Bible21Jeremiáš4

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček