Bible21 › Jeremiáš › 27

Jeremiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52

Jho babylonského krále1 Na počátku vlá­dy jud­ského krále Cidkiáše, syna Jošiášova, do­stal Je­re­miáš slovo od Hos­po­di­na. 2 Hos­po­din ke mně pro­mlu­vil: „Vyrob si dřevěné jho s po­stro­ji a připevni si je na ší­ji. 3 Po­tom poš­li vzkaz králům Edo­mu, Moábu, Amo­nu, Tý­ru a Si­do­nu; poš­li ho po je­jich vy­s­lan­cích, kteří přiš­li do Je­ruzalé­ma k jud­ské­mu krá­li Cidkiášovi. 4 Dej jim vzkaz pro je­jich pá­ny a řekni jim: ‚Tak praví Hos­po­din zástupů, Bůh Iz­rae­le. Toto vy­řiď­te svým pánům: 5 Já jsem svou ve­likou mo­cí a vztaženou paží uči­nil zemi i s lid­mi a zvěří na ní a já ji svěřu­ji, komu se mi zlíbí. 6 Nuže, teď všech­ny tyto země svěřu­ji do ru­kou svého služebníka, babylon­ského krále Nabukadne­za­ra. Svěřu­ji mu do služeb dokon­ce i polní zvěř. 7 Všech­ny náro­dy bu­dou sloužit je­mu, jeho synovi i jeho vnu­kovi, než při­jde čas i pro něj a pro jeho zemi – teh­dy si ho mo­cné náro­dy a ve­licí králové podrobí do služ­by. 8 Národ a králov­ství, které by se ne­pod­dalo babylon­ské­mu krá­li Nabukadne­za­rovi a ne­sklo­ni­lo by ší­ji pod jho babylon­ského krále, ta­kový národ budu tre­stat mečem, hla­dem a mo­rem, praví Hos­po­din, dokud ho jeho ru­kou úplně ne­zničím. 9 Ne­po­s­lou­chej­te pro­to své pro­roky a věšt­ce, své vy­k­la­dače snů, jasnovid­ce a ča­roděje, kteří vám ří­kají, ať se babylon­ské­mu krá­li ne­pod­dává­te. 10 Pro­ro­kují vám jen lži, které vás na­ko­nec od­loučí od vlasti. Vy­ženu vás pryč, abys­te za­hynu­li. 11 Ale národ, který skloní ší­ji pod jho babylon­ského krále a pod­dá se mu, ta­kový po­ne­chám v jeho ze­mi, praví Hos­po­din, aby ji ob­dělával a byd­lel v ní.‘“ 12 Přes­ně tak jsem pro­mlu­vil i k jud­ské­mu krá­li Cidkiášovi: „Skloň­te svou ší­ji pod jho babylon­ského krále, pod­dej­te se mu i jeho lidu a zůstanete naživu! 13 Pro­č bys měl i se svým li­dem umírat mečem, hla­dem a mo­rem, jak to Hos­po­din pro­hlásil o náro­du, který se ne­pod­dá babylon­ské­mu krá­li? 14 Ne­po­s­lou­chej­te slova pro­roků, kteří vám ří­kají, ať se babylon­ské­mu krá­li ne­pod­dává­te. Pro­ro­kují vám jen lži! 15 Já jsem je ne­po­slal, praví Hos­po­din. Pro­ro­kují mým jménem lži, abych vás na­ko­nec vy­hnal pryč, abys­te za­hynu­li i s tě­mi svý­mi proroky.“ 16 Ke kněžím a ce­lé­mu to­muto lidu jsem pro­mlu­vil: „Tak praví Hos­po­din: Ne­po­s­lou­chej­te slova svých pro­roků, kteří vám pro­ro­kují: ‚Hle, vzácné předmě­ty Hos­po­di­nova domu se teď z Babylo­nu rych­le vrátí zpět.‘ Pro­ro­kují vám lež! 17 Ne­po­s­lou­chej­te je. Pod­dej­te se babylon­ské­mu krá­li a zůstanete naživu. Pro­č by se toto město mělo stát zbořeništěm? 18 Jest­li jsou to pro­ro­ci a mají slovo Hos­po­di­novo, pak ať se u Hos­po­di­na zástupů při­mluví, aby do Babylo­nu ne­byly odne­se­ny i ty cennosti, které v Hos­po­di­nově do­mě, v paláci jud­ského krále a v Je­ruzalémě ještě zůstaly! 19 Toto praví Hos­po­din zástupů o slou­pech, o bronzovém moři, o sto­janech a ostatních cennos­tech, které v tom­to městě ještě zůstaly 20 (babylon­ský král Nabukadne­zar je to­tiž ne­po­bral, když jud­ského krále Je­ko­niáše, syna Jo­a­ki­mova, spo­lu s veške­rou jud­s­kou a je­ruzalém­s­kou šlech­tou od­vle­kl z Je­ruzalé­ma do Babylo­nu). 21 Nuže, toto praví Hos­po­din zástupů, Bůh Iz­rae­le, o cennos­tech, které ještě zůstaly v Hos­po­di­nově do­mě, v paláci jud­ského krále a v Je­ruzalémě: 22 Bu­dou odne­se­ny do Babylo­nu a tam zůstanou až do dne, kdy si jich znovu po­všimnu, praví Hos­po­din. Teh­dy je dám přinést a navrátím je zpět na toto místo.“