Bible21 › Jeremiáš › 50

Jeremiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52

Slovo o Babylonu1 Slovo, které Hos­po­din pro­mlu­vil skrze pro­roka Je­re­miáše o Babylo­nu, o zemi Chal­dej­ců: 2 „Oznam­te národům, ohlas­te tu zvěst, zvedněte ko­rouhev a zvěstujte, nenechte si to pro sebe: Dobyt je Babylon, Bél je zostuzen, Marduk hroutí se! Jeho so­chy jsou zostuzeny, jeho hnu­sné mod­ly se zhrou­ti­ly! 3 Při­táhl na něj národ severní, obrátí jeho zemi v spoušť. Zůstanou bez obyva­te­le – ­li­dé i zvěř se dají na útěk. 4 V těch dnech a v tom ča­se, praví Hos­po­din, při­jdou synové Iz­rae­le spo­lu se syny Ju­dy; bu­dou při­cházet v pláči a bu­dou hledat Hos­po­di­na, svého Bo­ha. 5 Bu­dou se vy­ptávat na ces­tu k Si­o­nu a za­míří k ně­mu. Při­jdou a připo­jí se k Hos­po­di­nu věčnou smlou­vou, na kte­rou nikdy ne­za­po­menou. 6 Můj lid byl ztracené stádo sve­dené svý­mi pastýři, kteří je vláče­li mezi ho­ra­mi. Tr­máce­li se po horách a po kop­cích; za­po­mně­li, kde je místo je­jich odpoči­nutí. 7 Všich­ni, kdo je naš­li, je hl­ta­li; je­jich ne­přá­te­lé si říka­li: ‚Jsme ne­vinní! To oni zhřeši­li pro­ti Hos­po­di­nu, své pravé pas­t­vině, pro­ti Hos­po­di­nu, na­dě­ji svých otců.‘ 8 Uteč­te z Babylonu! Opusťte zemi Chaldejců! Vyrazte jako be­rani před ov­ce­mi! 9 Hle, už pro­bouzím, už vedu pro­ti Babylo­nu­sro­cení mo­cných národů ze země severní. Sešikují se pro­ti ně­mu, od­tud jej dobudou; jejich šípy jak zdatní bo­jovnícise s prázdnou ne­vrátí. 10 Babylo­nie padne za kořist; všichni její pleni­te­lé se nasytí, praví Hos­po­din. 11 Jen se ra­duj­te, jen jásejte, vy, kdo dran­cujete mé dědictví. Jen po­ska­kuj­te jako kravka na trávě, řehtejte si jako hřeb­ci mo­hutní. 12 Vaše matka se ale zastydí, vaše ro­dička se bude han­bou červenat. Hle, bude po­slední mezi náro­dy – pusti­na, poušť a su­chopár! 13 Ne­bu­de obývá­na kvů­li Hos­po­di­novu hněvu, všichni ji zce­la opustí. Každý, kdo půjde ko­lem Babylonu, zhrozí se a užas­ne nad vše­mi jeho rana­mi. 14 Obklič­te Babylon ze všech stran, všichni, kdo na­píná­te luk! Střílejte na něj! Nešetřete šípy, vždyť hřešil pro­ti Hos­po­di­nu! 15 Spu­sť­te pokřik ze všech stran: Už se vzdal! Jeho baš­ty padly! Hradby zbořeny! Ano, toto je Hos­po­di­nova pomsta. Pomstěte se na něm! Proveďte mu to, co sám pro­váděl! 16 Vy­hlaď­te z Babylo­nu roz­sévačei žen­ce se srpy v ča­se žně! Ať se každý vrátí zpět ke svým lidem, každý ať do své země utečepřed mečem utlači­te­le! 17 Iz­rael je ztracená ovečka, kte­rou ode­h­na­li lvi. Nejprve ji požíral asyr­ský král a teď jí dr­tí kosti babylon­ský král Nabukadne­zar. 18 A pro­to tak praví Hos­po­din zástupů, Bůh Iz­rae­le: Hle, zúč­tu­ji s babylon­ským králem a jeho zemí, jako jsem zúčtoval s králem asyr­ským! 19 Přive­du Iz­rael zpět na jeho pas­t­vi­nu, aby se pá­sl na Kar­me­lu i v Bášanu, aby se na­sy­til v efraim­ských horách i v kra­ji Gi­leád. 20 V těch dnech a v tom ča­se, praví Hos­po­din, se bude na Iz­rae­li hledat vi­na, ale ne­bu­de žádná; bu­dou se hledat hří­chy Ju­dy, ale ne­bu­dou nale­ze­ny. Těm, které za­chovám, to­tiž odpustím. 21 Vzhů­ru na Me­ra­taim (tu zemi Dvo­jí vzpou­ry)! na ty, kdo byd­lí v Pe­ko­du (tom kra­ji Zúčtování)! ni­mi! Po­bij je jako pro­klaté, praví Hospodin, udělej vše, co jsem ti naří­dil! 22 Zemí se šíří rachot války, strašné ničení. 23 Jak je roz­tlu­čeno, jak je roz­bi­tokla­divo dr­tící ce­lou zem! Jak jen mohl být Babylon­me­zi náro­dy tak zpustošen! 24 Po­líčil jsem na tebe a byl jsi lapen – ani jsi o tom, Babylo­ne, nevěděl. Byl jsi do­pa­den a byl jsi chycen, protože ses s Hos­po­di­nem pustil do bo­je. 25 Hos­po­din otevřel svo­ji zbrojnicia zbraně svého hněvu vynesl. Hospodin, Pán zástupů, má to­tiž práciv zemi Chal­dej­ců. 26 Při­táhně­te na něj zdáli, zotvírejte jeho sýpky, shrňte vše na hromady! Zničte to město jako proklaté, ať z něj ne­zůstane ani osta­tek! 27 Po­bij­te jim všech­ny býky, na jatka je pošlete. Běda jim! Přišel je­jich den, čas, kdy se s nimi zúč­tuje! 28 Slyšíš? To uprchlíci vy­vázlí z Babylo­nie na Si­o­nu zvěs­tují, že Hos­po­din, náš Bůh, se po­mstil, že se po­mstil za svůj chrám. 29 Svo­lej­te na Babylon střelce, všechny, kdo na­pínají luk! Rozbijte tá­bor ko­lem něj, ať nemá úniku! Odplaťte mu jeho skutky, proveďte mu vše, co sám prováděl! Vždyť se k Hos­po­di­nu choval drze, ke Svaté­mu Iz­rae­le! 30 Pro­to jeho mlá­den­ci padnou v ulicí­cha všich­ni bo­jovníci bu­dou v ten den zabiti, praví Hos­po­din. 31 Hle, já jsem pro­ti to­bě, nadutče! praví Hos­po­din, Pán zástupů. Už to­tiž na­dešel tvůj den, čas, kdy se s te­bou zúč­tuje! 32 Na­du­tec klopýtne a zhroutí setak, že ho nikdo nezvedne. V jeho měs­tech za­pálím oheňa ten po­hl­tí vše ko­lem. 33 Tak praví Hos­po­din zástupů: Synové Iz­rae­le jsou utlačováni spo­lu se syny Ju­dy. Všich­ni je­jich uchva­ti­te­lé je drží v sevření a odmí­tají je pro­pustit. 34 Je­jich Vy­ku­pi­tel je ale silný – má jméno Hos­po­din zástupů! Rázně se ujme je­jich pře, do­pře­je zemi odpoči­nek, obyva­te­le Babylo­nu však uvrh­ne ve zma­tek. 35 Meč na Chal­dej­ce! praví Hospodin, na obyva­te­le Babylonu, na vel­može i mudrce! 36 Meč na žvani­ly, ať zešílí! Meč na hr­di­ny, ať se vy­děsí! 37 Meč na je­jich koně a je­jich vozyi na cizin­ce, kteří se k nim při­da­li – ať jsou jako ženy! Meč na jeho poklady, ať jsou vy­pleně­ny! 38 Meč na jeho řeky, ať se vysuší! Vždyť je to země modlářství, pro ty příše­ry se zblázni­li! 39 Pro­to tam bude žít jen pouštní zvěř, pštrosi a hyeny. Už se tam nikdy byd­let nebude, bude tam prázdno po všech­na poko­lení. 40 Jako když Bůh roz­vrá­til Sodo­mu a Go­mo­rui s měs­ty v je­jich oko­lí, praví Hospodin, ani zde ne­bu­de nikdo žít, neusadí se tu žádný smr­telník. 41 Hle, od se­ve­ru voj­sko přichází, mohutný národ s krá­li mno­hý­mi – od kon­ců svě­ta už se zvedají! 42 Jsou vy­z­bro­jeni luky a šavlemi, jsou krutí a sou­cit neznají, burácejí jako mořské vlny, ženou se na koních. Jak je­den muž jsou sši­kovaní do boje, Dcero babylon­ská, pro­ti to­bě! 43 Až o nich babylon­ský král uslyší, jeho ruce sí­la opustí. Přemožen bude úzkostí, jako když na ro­dičku při­jdou bo­lesti. 44 Jako když lev vy­ráží z jordán­ského houští­na za­vlažené pastviny, stejně tak vy­ženu Chal­dej­ce znena­dáníz je­jich území. Kdo je ten vy­vo­lený, je­hož tím pověřím? Kdo je jako já? Kdo si mě předvolá? Kdo je ten pastýř, jenž pře­de mnou obstojí?“ 45 Nuže, slyš­te, co Hos­po­din roz­ho­dl o Babylo­nu a co za­mýšlí pro­ti zemi Chaldejců: I ti nejmenší ze stáda bu­dou od­vlečenii je­jich pas­t­vi­na se zhrozí nad ni­mi. 46 „Babylon padl!“ – ­ten křik otřese zemí, národy us­lyší jeho úpění!