Bible21 › Jeremiáš › 34

Jeremiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52

Slovo pro Cidkiáše1 Slovo, které Je­re­miáš do­stal od Hos­po­di­na, když babylon­ský král Nabukadne­zar s ce­lým svým voj­s­kem a se vše­mi králov­ství­mi a náro­dy, které ovládal, za­útočil na Je­ruzalém a na všech­na jeho měs­ta: 2 „Tak praví Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le – Jdi a řekni jud­ské­mu krá­li Cidkiášovi: Tak praví Hos­po­din – Hle, vy­dávám toto město do ru­kou babylon­ského krále a ten je vy­pálí ohněm. 3 Ani ty před ním ne­u­nikneš, ale bu­deš jis­tě chycen a padneš mu do ru­kou. Spatříš babylon­ského krále vlastní­ma oči­ma a bude s te­bou mlu­vit tváří v tvář. Půjdeš do Babylo­nu! 4 Slyš ale slovo Hos­po­di­novo, Cidkiáši, krá­li jud­ský. Hos­po­din o to­bě praví: Ne­zemřeš mečem; 5 zemřeš v poko­ji. Jako se za­žíhal po­hřební oheň k po­ctě tvých předků, dávných králů, kteří byli před te­bou, tak za­žeh­nou oheň i to­bě a bu­dou tě oplakávat: ‚Ach pane!‘ Ta­kové slovo jsem pro­mlu­vil, praví Hospodin.“ 6 Pro­rok Je­re­miáš ozná­mil všech­na tato slova jud­ské­mu krá­li Cidkiášovi v Je­ruzalémě. 7 Voj­sko babylon­ského krále tenkrát útoči­lo na Je­ruzalém a na všech­na zbylá jud­ská měs­ta – na Lachiš a Aze­ku. To byla to­tiž je­diná opevněná měs­ta, která v Jud­s­ku zby­la. Vyhlaste svobodu8 Slovo, které Je­re­miáš do­stal od Hos­po­di­na, když král Cidkiáš uzavřel s veškerým li­dem v Je­ruzalémě smlou­vu o pro­puštění ot­roků. 9 Každý měl pro­pustit svého hebrej­ského ot­roka i svou hebrej­skou ot­ro­ky­ni na svo­bo­du; nikdo už neměl zot­ročovat svého ži­dov­ského bra­t­ra. 10 Všich­ni vel­moži i vše­chen lid, kteří tu smlou­vu při­ja­li, sou­hla­si­li, že pro­pustí své ot­roky a ot­ro­kyně na svo­bo­du a že je už ne­bu­dou zot­ročovat. Sou­hla­si­li s tím a pro­pusti­li je. 11 Po­tom si to ale roz­mys­le­li a své ot­roky a ot­ro­kyně, které před­tím pro­pusti­li na svo­bo­du, přive­dli zase zpět a zot­roči­li je. 12 Je­re­miáš teh­dy od Hos­po­di­na do­stal toto slovo: 13 „Tak praví Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le. V den, kdy jsem vaše otce vy­ve­dl z Egyp­ta, z domu ot­ro­ctví, uzavřel jsem s nimi tuto smlou­vu: 14 ‚Sedmého roku každý pro­pustí­te svého hebrej­ského bra­t­ra, který se ti pro­dal do ot­ro­ctví. Od­s­louží u tebe šest let, ale po­tom jej pro­pustíš na svobodu.‘ Vaši ot­cové mě ovšem ne­po­s­lech­li, vůbec si toho ne­vší­ma­li. 15 Vy jste ale ne­dávno či­ni­li pokání a za­chova­li jste se, jak je v mých očích správné: Každý jste své­mu bližní­mu vy­hlásil svo­bo­du – dokon­ce jste o tom pře­de mnou uzavře­li smlou­vu v do­mě, který se na­zývá mým jménem. 16 Po­tom jste si to ale roz­mys­le­li a zne­svě­ti­li jste tak mé jméno. Svého ot­roka i svou ot­ro­ky­ni, které jste pro­pusti­li na svo­bo­du, jak touži­li, jste každý zase přive­dl zpět a zot­roči­li jste je. 17 A pro­to tak praví Hos­po­din: Ne­po­s­lech­li jste mě. Ne­vy­hlási­li jste svo­bo­du každý své­mu brat­ru, své­mu bližní­mu. Hle, já tedy vy­hlašu­ji ‚svo­bo­du‘ vám, praví Hos­po­din – svo­bo­du pro meč, mor a hlad! Učiním vás od­strašujícím příkla­dem pro všech­na králov­ství země. 18 S tě­mi, kdo po­ruši­li mou smlou­vu a ne­splni­li slova smlou­vy, kte­rou pře­de mnou uzavře­li, s tě­mi naložím jako s te­letem, které rozťa­li ved­ví, aby pro­š­li mezi jeho po­lovi­na­mi. 19 Jud­ské a je­ruzalém­ské vel­može, dvořa­ny, kněze i vše­chen lid země, který pro­šel mezi díly te­lete, 20 vy­dám do ru­kou je­jich ne­přá­tel, do ru­kou těch, kdo pa­sou po je­jich živo­tě. Na je­jich mrt­vo­lách se bu­dou pást ptáci a divá zvěř. 21 Jud­ského krále Cidkiáše i jeho vel­može vy­dám do ru­kou je­jich ne­přá­tel, do ru­kou těch, kdo pa­sou po je­jich živo­tě – do ru­kou voj­s­ka babylon­ského krále, které se od vás právě stahuje. 22 Hle, vy­dám roz­ka­zy, praví Hos­po­din, a přive­du je k to­muto měs­tu zpět. Za­útočí na ně, do­bu­dou je a spálí je. Jud­ská měs­ta ob­rátím v tros­ky, kde nikdo nebydlí.“